Lednice

S nákupním košíkem si to razím mezi regály. Patřičně se soustředím na jízdu, s přehledem vybírám ostrou zatáčku…. (Třeba si tak líp vzpomenu co jsem to ještě chtěla koupit)…vrazila jsem do pyramidy z plen.Přiřítila se mladá prodavačka.„Kolik těch balíků chcete?“„Ježiš, už pár let žádnej!“Podívala se na mě udiveně, pomohla jsem jí balíky znovu naštosovat.„Já jsem si nenapsala seznam, tak si tady tak jezdím, že si tak třeba vzpomenu co mám koupit“. Na prvním místě je pes…uspokojit psa, protože je malej, kouzelnej a vítá mě tak, jak to žádnej chlap nikdy nedokáže.

Dceru jídlem neuctím. Jídlo a spaní jí nebaví, protože ji to zdržuje.

Vzpomněla jsem si na hladového živitele rodiny a jeho vyčítavý pohled, když několikrát za sebou otevřel a zavřel ledničku v bláhové naději, že se zázračně sama doplní.

Ta mrcha nenažraná, ještě provokativně posvítí na tu bídu, jež se v ní nachází.

Včera večer mi tak posvítila na dva prošlé jogurty, pár rajčat a tři citróny. Z toho se dá  možná uklohnit poslední mejdan, ale ne večeře pro chlapa. Pro chlapa, kterej pracuje, tak musí i jíst. Vydatně jíst. Nejlépe maso.

Pryč jsou ty doby, kdy si sám něco ulovil, odtáhl do jeskyně a sežral. Zbytky rozházel kolem kožešin, kdyby hlad udeřil během noci. Tehdejší žena, když se vrátila ze sběru kořínku, chlap už spokojeně v jeskyni chrněl. A pokud se v noci probudil prostě nahmatal kolem sebe nějakou tu flákotu a byl klid.

Dnešní žena musí často trpět noční hudrování – proč v tý lednici sakra furt nic není?!

U regálu s kosmetikou jsem narazila na kamarádku.Mrknutím oka zhodnotila můj nákupní košík:„Taky se snažíš o nemožný?“„Jo, jo taky. Nejvíc mě vytáčí, že je to zbytečný. Přijedu domů, všechny ty tašky napěchuju do tý bestie, sejde se rodina, párkrát otevře, zavře chřtán a zas je tam prd…“

„Hele já jsem dala na ledničku tenhle magnet", a podávala mi ho ze stojánku

Vyjídači ledniček nevejdou se do triček

 „No, jo ale to by u nás neprošlo…vždyť víš…jsou jak štaflík a špagetka…“Zasmála se.„Já když viděla pruhovanej zadek mýho starýho čučet z tý ledničky, tak jsem měla chuť ho tam narvat a zabouchnout dvířka. Ten je tam naštelovanej pořád a pak se diví odkud má ten pupek.Obrátila se zpátky k regálu…„To poličky v koupelně...plním vyloženě ráda“.

                                                           ---------------------------------

 Dorazila jsem domů, hlava mi třeštila…Cindy, můj psí miláček, zdá se, pochytila už nějaké domácí manýry tak se místo na mně - vrhla na nákupní tašky.„Koupila si mi nějakou hračku?“, zeptala se dcera a začala lovit v druhé tašce.„To je dost, že jsi doma, mám hlad jako vlk, a v tý lednici zas nic není“, usmál se na napěchované igelitky.Odtáhla jsem je k té uražené třistalitrovce a začla jí pěchovat.„Vidíš, to je pěknej pohled. No řekni, není to pěknej pohled?“, chtěl na mně stejně zářící pohled.Měla jsem klid. Ale na jak dlouho? Než se zářezy z igelitky v dlaních znovu zaplní? Asi tak. Je hluboká noc. Dopsala jsem článek a dostala jsem chuť. Na něco dobrýho.V naději, že jsem dnes spáchala dobrý skutek a naplnila mnohé břuchy, a uspokojila mnohé chuťové buňky jsem otevřela ledničku…Z královské tabule tam nezbylo vůbec nic.To snad není možný. Copak mě to martyrium čeká zítra znovu?!Rodina spokojeně spí, zdlábla panečku jídla za tři tisíce.Bílé monstrum v kuchyni zlověstně vrčí…Znovu jsem otevřela lednici – nezdá se mi to.Nic. Fakt vůbec nic v ní není.Stejnej pocit jako když dopíšu článek a klik… nedopatřením si ho smažu…Stejnej pocit marnosti, zbytečného počínání...

Ty krávo jedna chladná, nenažraná!

Nalepila jsem na dvířka cedulku „jen na vlastní nebezpečí“ a

šla spát.