Jak chlap pozná, že ho ženská chce...Kdy nemá cenu se bránit a prostě se...předat bez boje? :o))
Kdy bude umilován, ráno nasycen vajíčky se slaninou a odvežen domů, aby se mohl řádně dospat.
Dostala jsem za úkol ty naše holčičí signály, když jsme na lovu, řádně vysvětlit, protože tak možná zachráním jeden (rodící se) vztah.
Chtěla jsem se vyhnout dělení do skupin (jak se to dělá v chytrých ženských life style časopisech), ale bez nich to nepůjde...Je pravda, že co žena to skupina (ano, až tak jsme rozdílné - nejen při lovu), ale na signály nám budou stačit skupiny tři.
V první jsou lovkyně na jednu noc. Hledají dobrý sex, chtějí zahnat nudu, chtějí se pomstít stávajícímu, případně bývalému partnerovi... Nechtějí se vázat, nechtějí lásku, sliby, klíče od bytu. Mají kabelku nabitou prezervativy a sex si opravdu užívají. Řeklo by se ideál mužů - žena na jedno použití, už ji nikdy nemusí vidět, natož s ní sprintovat na Křehké vztahy. Ale sehnat chlapa jen na sex je to nejtěžší co může být. Pokud žena opravdu trvá na svém původním "jdeme na to hned" chlap zpanikaří, nabízí "popovídání", kávu někdy příště...a nebo prostě uteče. Sehnat dnes mužskýho na dobrej sex je prakticky nemožné.
V druhé jsou lovkyně na trvalý vztah. Jakmile se v jejich širokém okolí (mají pečlivě rozhozené sítě) bortí nějaké manželství, nebo se přistěhuje vdovec...pečou koláče a přináší je oděné jen v župánku na nahém těle, usouženému manželovi nabízí jen popovídání a chápavé pokyvování hlavou nad tím strašným nepochopením co doma má. Nutí ho vyprávět o neskutečně zajímavých pracovních poradách a zájmech z dětství, zajímají je příběhy z vojny, všechny prodělané nemoci a maminka...ta je určitě skvělá žena, nad dvojku vína nabízejí všestranné pochopení a sex, kdy jsou předem odpuštěny všechny jeho zoufalé pokusy. Pokud jste mužem svobodným, šťastně rozvedeným, ovdovělým...neřešte žádné signály, žena z této skupiny si vás uloví sama, nemusíte dělat vůbec nic.
V třetí skupině jsou ženy nespokojené v manželství nebo v nějakém trvalém svazku, dále ženy čerstvě opuštěné a ženy po třicítce štvané biologickými hodinami a prudérní společností. Tak těm se vyhněte na sto kilometrů (minimálně). Věřte, že zauzlovaný uzlíček nervů je to poslední co ve svém poklidném životě potřebujete. Návaly štěstí a hysterického pláče, vše protkané nekonečnými diskuzemi na téma "proč právě já, vždyť ten hajzl měl všechno..." Tato žena vydává jen S.O.S, jiný signál nezná...a před sebou samotnou se musí zachránit sama, vy si hledejte ženu, která vám dá něžně najevo,
- že je jí s vámi dobře
- hodně a ráda se směje
- nikdy si nestěžuje....a když tak jen trošku, že vás třeba chtěla pozvat na domácí svíčkovou a řezník už měl zavříno, dnes dřív, protože se zítra žení...
Najděte si takovou ženu, která světélkuje, signalizuje chcete-li, jen sotva znatelně...takovou, která ví, že lov je čistě mužská záležitost...A jak ji poznáte? Dá najevo radost, že vás vidí a pak už to nechá na vás. Další krok je lovecký, bude-li Vaše gesto odmítnuto, nebyla to zřejmě ta pravá, tak vás ten krok do prázdna nemusí ani moc mrzet.
Všechny ty signály, o kterých časopisy píšou na pokračování, jsou totální hloupost. Každý totiž vysíláme jiné vlnění. Možná si myslíme, že jsme dostateční jasní a naše okolí přitom žasne nad naší zdí...Bylo by totiž strašně fádní, kdyby vztahy byly řízeny tak, jako křižovatky semafory, věděli bychom co udělat nejdříve, komu dát přednost, s kým se nám v životě dobře a bez nehody pojede. Kdy pofrčíme dálnicí a kdy klikatou polňačkou. Kdybychom si tak mohli vybírat a určovat. Ale naštěstí nemůžeme...
Věřte proto vašim vnitřním signálům, oni vám řeknou zda-li je ona pravá, ale počítejte s tím, že jako všechno lidské, i ony mohou selhat. Vypněte všechna omezení a obavy, buďte chlap...to je jediný co doopravdy zabírá .o)))
