Jsem žena a miluji sex

„Dnes ne, ukrutně mě bolí hlava.“ Výmluva, jež byla přiklepnuta ženám, které se chtějí vyhnout manželské povinnosti stejně nemilosrdně jako blondýnkám dlouhé vedení, mně nikdy hlavou necupkala. Naopak. Zastávám názor, že kvalitní sex je lepší než obvodní lékař.

U muže se láska k sexu jaksi rozumí. Chlap, který musí jen uposlechnout svůj přirozený pud, za to vlastně nemůže. Pokud naslouchá permanentně, je shovívavě označen za kance v uvozovkách. Ženě, která by se oddala stejným žárem svým choutkám, by byl udělen glejt lehké děvy bez uvozovek.

Přiznat, ve společenství letitých manželek, že máte možná i nějaké informace o tom, že existuje jiná než trpitelská poloha na zádech, kdy se v hlavě nakupuje, připravuje menu na víkend a další důležité věci, má za následek definitivní ortel, že u nich už si nevrznete. Kdo to kdy viděl ignorovat nabídku na senzační nabídku dóz s víčky, jež se hodí jak do mikrovlnné trouby, tak do mrazáku. A drze nehoráznou sumičku utratit za nějaké vibrační hračky a sexy prádýlko! Žena s dózou se domnívá, že její svíčková udrží muže doma. Žena s prádýlkem zas, že neodolá jejím dmoucím čtyřkám. A muž? Ten je zoufalý, protože má chuť jak na čtyřky a už ho opět sužuje hlad. A chce mít klid. Tak to lechtivé dilema vyřeší tím, že jde za kamarády do hospody. Žena s dózou si sedne ke stodvacátému dílu oblíbeného seriálu a dmoucí čtyřky si otevřou lahev vína.

Ženy, která má ráda sex, se bojí jak ženy, pro které je on nutným zlem, tak muži, kteří mají strach, že sexuální dračici možná nebudou stačit a bude tak zesměšněno jejich mužské ego. Často tak ženu, která jim narovinu dala najevo svou touhu, odmítnou s tím, že se jim nelíbí, že převzala dobyvatelskou roli, která už od pravěku, kdy vláčeli svou kořist za vlasy do jeskyně, patří bezvýhradně do jejich působnosti. Moderní žena je zoufalá. Bylo jí vštěpováno, ať je svá, přímá, že to muž jistě ocení. Muž plká nad pivem bez pěny, že dnešní ženy už nejsou, co bývaly, a žena? Ta si koupí ten nejdražší vibrátor, strčí ho do šuplíku nočního stolku a nikdy ho nepoužije. I když nahlas, s eroticky podbarveným hlasem, si troufla říct, co jiné by si ani netroufly pomyslet. Doufala, že s tím skvělým báječným sexem se jí dostane i pohlazení, přitulení, vůně mužského těla, šepotu něžných i těch peprnějších slůvek. A to ta osmnácticentimetrová hračka, při nejlepší vůli nemůže nabídnout.

Když slzy oschnou a pivo se dopije, tak se osudově stane (a rádi to tak označujeme), že potkáme onu osobu, o které tušíme, že s ní by se mohla země konečně zachvět. „Myslíš, že to s ním bude za něco stát?“ ptá se kamarádka. „Má velkou nohu.“ Hlesne pubertálně. Obě víme, že malý kašpárek je divadlem jednoho herce. A že většina mužů, zbytečně, svého kašpárka malým vidí. „Zbytečná skromnost,“ září později. Prohlížím si ji se zalíbením. Co jen vášnivá chvilka lidí, kdy se dokážou oddat svojí touze, plnit si svá skrytá přání, dokáže za zázraky. Žádný kaviárový krém nedá pleti takovou hebkost a těžko může něco bliknout očím tak zářivou jiskru.

„Já nevím, jestli nebudu před ním za lehkou,“ ptá se známého sexuologa třicetiletá žena před první schůzkou se svým vyvoleným, s kterým se seznámila na internetu „Víte, když hned poprvé…" „Jděte do toho. Taková chvilka už nikdy nemusí přijít,“ pobízí doktor a předepisuje tak, co by lidé měli užívat v neomezených dávkách. Nesmyslná výmluva je, že na sex není čas, chuť a místo. Kuchyňskou linku tak, díky vroucí chvilce, můžeme vidět v úplně jiném, novém světle. A vylepšit si tak můžeme řadu "nepříjemných" míst v našem bytě. Fantazii a vášni se meze nekladou. Ani v životě, natož v sexu.