díl 10. Pod hladinou
I.
Vypitý alkohol a jízda autem, za sluncem rozžhaveného dne, působila jako narkóza. Valentýna upadla do hlubokého spánku.
Opět stála tváří v tváří zvědavým, odsuzujícím, přehlížejícím a nevěřícím pohledům....propadla v usedavý pláč....
Dejte mi už jednou navždy pokoj!
Vzlykala, štkala, hystericky vykřikovala, strouhy slz se slévaly do pusy, jako když se topí...zalapala po dechu... chci zpátky.
Nejsem žádná hysterka!
Valentýna neuměla křičet, nesnášela ostré konfrontace, hádky, nikdy nebrečela na veřejnosti.
Když byla malá, spadla, rozbila si koleno, a roztrhla nové šaty. Bolestivý pláč se vystupňoval v hysterický při představě - co asi řekne matka zničeným šatům. A tatínek jí tehdy řekl:
"Holka zlatá, tvoje slzy nesmí nikdo vidět, nesmíš je takhle nazdař bůh ronit. Jsou vzácné a soukromé".
Valentýnu probudila ostrá bolest hlavy, právě projížděli ostrou zatáčkou, přistála na kamarádčiných ňadrech.
"Hele násavka se nám probudila! Teď to nebudeme řešit, není čas ani místo, ale chci vědět všechno, rozumíš? To z tebe musí ven. Přece se s tím šutrem nebudeš tahat i na dovolený!"
"Mluvila jsem ze spaní?", špitla se strachem v hlase Valentýna
"Něco si skuhrala, ale rozumět ti nebylo", chladně zareagovala Zita, rozladěná z překaženého dne.
II.
Ťuk, ťuk ....Madla vlétla do pokoje jak velká voda. Valentýna ležela na posteli, v hlavě jí řádilo dvěstě malých trpaslíků s krumpáčema. Obličej si přikryla polštářem.
"Už nikdy nebudu pít!"
"Holky, dostala jsem skvělou nabídku", těkajíc pohledem z jedné na druhou čekala Madla na smeč.
"No asi se budeš se vdávat", nadhodila spíše ironicky ještě pořád rozladěná Zita. Ante, ten krasavec z pláže při rozloučení řekl:
"Tak pa český kotě, možná se ještě uvidíme a kdyby náhodou ne, tak pozdravuj všechny pěkný český holky, a pošli je za mnou!"
"Vdávat?! Blázníš? V mým věku? Kdepak. Lukův syn má potápěčský klub a Luka povídal, že bychom si mohli všichni udělat výlet...pod hladinu", nadšeně spřádala odpolední plány Madla."
"To jako potápět?! I vlasy?! Tys zešílela, ani náhodou. Plavu jen tam, kde stačím, se mnou nepočítej!"
"A ty asi taky ne, viď?", špitla už v očekávání záporné odpověďi Madla směrem k Val.
Ta jen zvedla polštář a ukázala svou napuchlou tvář.
"Holky, ale můžete bejt jen na lodičce a potápět se budu akorát já s Lukou. Mihovil má problémy se srdcem, a stejně má nějakou práci...", pokračovala Madla
"Ante by šel jistě taky, kdybys ho nalákala na nějaký podvodní víly", neodpustila si nakvašené rýpnutí Zita. Měla na sebe ukrutný vztek, že tak naivně nalítla typickému gigolovi. Kdyby s ním nespala hned první noc a trošku ho šponovala, zobal by jí z ruky až do konce dovolené".
Madla jen pokrčila rameny.
"V kolik?", zeptala se Valentýna
"Luka říkal, že přijede v půl 3".
"Tak to se stačím dát do kupy", řekla Valentýna. Zvedla se, popadla osušku a vklouzla do koupelny. Těšila se na sprchu. Na ledovou vodu, která smyje slzy a stáhne rozbolavělé póry. Zavře co má zůstat utajeno. Nezahojí, ale překryje.
III.
"Tomu říkáš loďka? Taková pramice. Na Vltavě by to vyřadili provozu", ušklíbala se Zita
Luka si ji změřil pohledem, který ji přímo obviňoval z trestného činu uhranutí závěsného motoru. Znovu škubnul za lanko a motor se souhlasně rozkašlal. Výlet pod hladinu bude.
Zita se konečně usmála. Všimla si, že si jí prohlíží Lukův synátor. Dvacetiletý mladík s božským tělem, student námořnické fakulty. Zlepšovala se jí nálada úměrně vzrušení, které postupovalo v žilách až k samému srdci, které ranil postarší gigolo, který byl tím rázem zapomenut. Pro mladé maso ráda zapomenu na staré - pomyslela si a přisedla si těsně k mladíkovi. Dovolená je krátká, nemá smysl příliš okolkovat - řekla si a vypnula hruď. Zachytila mladíkův obdivný pohled a bylo jí jasné, že tahle dovolená bude ještě hodně erotická.
Valentýna byla průhledná jak papír. Klouzání loďky po mořských vlnách jejímu zmrzačenému žaludku prokazovalo medvědí službu...
Byla ráda, že Mihovil na výlet jet nemohl. Nechtělo se jí odpovídat na žádné otázky, nechtěla cítit jeho zpytavé pohledy, chtěla mlčet, ponořit se do svého světa, který tak dobře znala, který jí rozuměl a neodsuzoval.
"Tady půjdeme dolů", řekl Oliver. Zita se na něj usmála. Oliverek...jméno má prý po populárním chorvatském zpěvákovi...a figura..hm, tak po tatínkovi nebude, ušklíbla se Zita při pohledu na Luku, který v neoprenu vypadal jak figurka z Michellinu. Zato Madle neopren moc slušel.
Valentýna pozorovala hladinu, jedna vlnka skákala přes druhou. Pohlédla na Madlu, která už měla na sobě veškerou výstroj, Luka jí vysvětloval ještě nějaké detaily ohledně jacketu, vyrovnávání tlaku....
"Ty nemáš ani trošku strach?", zeptala se Val natěšené Magdalény.
"Ne. Slyšela jsem, že je to strašně krásný. Jako když si v nebi, mořským. Těším se tam, moc", řekla, nasadila masku, ukazováček s palce spojila "do óčka" na znamení, že je všechno v pořádku a zmizela pod hladinou.
Za ní se ponořil Luka a jako poslední Oliver.
Zita a Valentýna osaměly na loďce a pozorovaly hladinu, bublinky co vycházely na hladinu jakoby svědčily tomu jak je dole krásně.
"Aby se mi Oliver neutopil, ještě jsem si ho nestačila ani osahat", řekla mlsně Zita.
Valentýna se natáhla na záda a pozorovala plující oblaka. Zavřela oči.
"Budeme mít miminko. Kdo? My dva spolu přece".
Políbil ji něžně na víčka. Měla to strašně ráda, protože věděla, že pak rty sjede jemně po nose jako po mostě a pak se jen lehounce dotkne rtů. Jazykem sklouzne k bradě a pak se spustí až ke žlábku mezi ňadry.
Cítila jak jí bradavky šponují tričko.....
Hladina se znenadání rozpýřila a rozjela do obrovských vzrušených kruhů. Nejprve se objevil Oliver a pak mořská vlna odhalila na jeho hrudi i bezvládnou Magdalenu.
"Madlo!!!!", zakřičela Zita a sápala se po kamarádce, aby ji co nejdříve měla v dosahu a mohla ji vynadat za ten strach. A Madla se začne smát. A všechno bude v pořádku.
Madla ležela bezvládně na zádech. Oliver mechanicky prováděl oživování a Luka kamsi telefonoval.
Motor naskočil na první zátah, loďka uháněla ke břehu, který měl přinést naději...
I když všichni už dobře věděli, že je pozdě,
že Madla je mrtvá....
