Kde končí láska a začíná chlípnost?
Láska je když se vaše zraky setkají napříč přeplněného sálu.
Chlípnost je když se vaše jazyky setkají napříč přeplněného sálu.
Je jí osmnáct a život před sebou jako ranvej. Podpaždí srolovaný důkaz dospělosti napěchovaný ideály.
Hledá lásku v každém letmém doteku, opětovaném úsměvu, v sexu na stojáka během vesnické zábavy. Podnapilému spoluúčastníkovi vroucí dvouminutovky šeptá do ouška "mám tě ráda" a místo odpovědi objekt vyznání hodí šavli jen kousek dál od místa nedávného sexuálního propletence.
Naštěstí má v sále hodného kamaráda, kterému se může vybrečet na rameni...,že ta veliká láska byla tak nechutně... poblita.
Kamarád zvolí léčbu trpělivého naslouchání, kdy - krepovým ubrouskem s fleky od fernetu - otírá rozmazané oči.
Trpělivě naslouchá i příští večer, týden měsíc...utírá slzy a natírá plot u budoucího společného hnízdečka lásky.
Zatím co objekt jeho lásky ,s ruměncem ve tvářích, pokládá telefonní sluchátko, a hladí si podbřišek v tušení domluvených sexuálních hrátek s láskou z vesnické zábavy. Slíbil, že tentokrát blít nebude. A pak... v jeho životě je tak málo, tak málo lásky.
Zabouchne tedy dvířka čerstvě natřeného plotu. A teprvě až v běhu, zkoprnělém skoroženichovi, nechá ve větru poslat vzkaz, který měla říct do očí..Jdu za láskou.
A pak že chlapi nebrečí.. Na čerstvě natřené plaňky kanou opravdové chlapské slzy. Proč?
Odpověďi se mu nedostává ani za týden, za měsíc, a ani za rok...kdy ji potkává, jak vleče igelitku nacpanou lahváčema. Mlčky stojí proti sobě. Jeho oči se ptají..Potkala si lásku? Takhle vypadá? Jsi šťastná?
Její oči bez dřívějších prskajících ohníčků, napuchlé od nočního pláče ani zanic nechtějí prozdradit, že to chlípnost byla zaměněna láskou a skončila manželstvím, kde chlípnost už zcela úplně ztratila inspiraci...a zbyla jen poloprázdná lahev od fernetu.
"Vezmu ti tu tašku. Neměla bys nosit takový těžký věci, když si těhotná". Šli mlčky vedle sebe.
On by ji odpustil tu chlípnost, která ji odvedla až do manželství, které bylo o samotě. On by ji,i těhotnou s jiným mužem,rád přenesl přes práh jejich hnízdečka lásky obehnané nízkým, krásně natřeným plotem. On by nedovolil, aby celé noci proplakala. On by udělal všechno proto, aby se celé dny smála. On ji miloval.
Ona věděla, že by znovu podlehla vábení slabocha v telefonu a hádala se s ním, kdo bude spát na mokré straně prostěradla, ona by zas znovu podlehla dechu páchnoucího nahořklým fernetem. Ona si myslela, že důkaz lásky dostala tenkrát u zdi na taneční zábavě. Ona si vyslechla a přečetla, že pro lásku se přece musí trpět.
"Dík. Dál už půjdu sama. Dávaj v televizi fotbal, tak musím jít,aby měl Fanda to pivo,víš",skoro mu vytrhla igelitku s nákupem z ruky.
Stál a díval se za ní. A věděl, co měl tenkrát udělat...
Měl nabrat kuráž štopičkou ferneta a odvlíknout ji za kulturák a minutou navíc trumfnout poblinkánka. Měl ukázat, že je chlap, zapomenout na ubrousky, slzy a plot.
Nesměl ukázat, že rozumí. Nesměl ukázat slzy. Nesměl otevřít srdce.
Byl naivní, protože si myslel, že láska opravdu existuje...
Především pro Jiřího Fialu:
příběh je zcela fiktivní a s životem autorky nemá nic společného :))
