Realitní magnát Passera si nevzal ponaučení z minula, kdy své Lamborghini rozsekal na přehledné silnici. Rány na duši a hlavně na těle (při nehodě utrpěl vážná zranění) se pokoušel zahojit koupí miláčka v podobě nejdražšho auta na světě Bugatti Veyron za neuvěřitelných 37 mil. korun.
Včera, tento silně věřící Radim, jehož majetek se odhaduje na 1,5 miliardy korun, naskočil do svého nového Ferrari a tolik se odal jízdě ďábelským červeným žihadlem, které ještě nemělo ani značku, že oops zapomněl brzdit a trefil se do stojící kolony aut. Chybička, kterými by se člověk měl učit, ho přijde na nějakých plachých milión korun. Suma, která by položila na lopatky většinu národa, miliardáře ani neštípne. Ale mužské ego dostalo zásah, z kterého se může vzpamatovat jen za pomoci.. nějakého šestistovkového koně.
Závist? Kdepak. Moje konto zpívá zcela jinou automobilovou písničku než moje srdce. Mít však jen malou část Passerova majetku...opět bych si splnila jen svůj srdeční sen. Dopřát si nejdražší vůz na světě jen proto, že na něj mám, je stejně směšné jako když starý páprda s nabitou šrajtoflí si pyšně vede nádhernou, mladou, dlouhonohou, výstavní kočku...
Auta a ženy by se měly vybírat srdcem a ne nafrfněnou šrajtoflí, kdy je jediným cílem ukázat - podívejte já na to mám.
Dělá auto chlapa? To nevím. Ale výběr auta o něm hodně napoví.
Pokud majitel zvolí obstarožní mercedes se zatemněnými skly je to jeho věc, stejně jako bílé ponožky do černých mokasín jako módní dodatek.
I blázen, který se denodenně po městě projíždí jeepem, který úsilovně žádá svých dvacet litrů. Proč ne -když na to bláznovství má...
Mám ráda chlapy co se rozsvítí, když začnou mluvit o svým autě.
Mám ráda když chlap autům rozumí, dobře řídí a hlavně řídí rád.
Protože normální chlap... by nikdy nemohl takovou nádheru... takhle rozflákat!!!!
