Čichám, čichám člověčinu
Měla jsem tenkrát hrozně skromná přání. Třeba... aby mi děda koupil colu. A on se vždycky usmál, rukou pohladil orosenou sklenici s pívem, protože tam kde žil, se všechno tak trochu zpívalo, a nikdy nezapomněl dodat: “Myslíš, že na mně roste péří?“ A tu colu mi vždycky koupil. A pak mi doma udělal tu nejlepší cmundu na světě. Placky tlusté jako prst voněly asi padesát kilometrů daleko – ještě druhý den, když jsme šli pro mléko v lahvi s červeným víčkem – tak jsem tu vůni cítila. Prsty jsem měla umaštěné, taky tváře a řasy a byla jsem hrozně šťastná. Děda taky. Ruce a pusu jsem si utřela do utěrky, nebo do rukávu. Maminka byla daleko, aby hubovala. A u dědy se smělo úplně všechno. I ochutnat pivo (několikrát) a s jeho kamarády mastit karty. Dodneška nevím, jestli mě ve hře “ Prší „nechávali vyhrávat, nebo už jako dítě jsem byla hotový karbanický talent. Cítila jsem se v hospodě plné chlapů, většinou myslivců, protože děda byl myslivec, hrozně dobře. A to mi dodneška zůstalo. Babička hromovala: „To není prostředí pro dítě!“ A přesto dodneška cítím vůni karet nasáklé pivem a cigaretami, a bříška prstů si pamatují jejich listnaté rohy a pomačkanou omšelost. Kdo ví, proč zrovna mě nechali karty zamíchat a jak všechny skončily pod stolem. Když jsem je sbírala v úplné tmě, slyšela jsem jen smích, cinkání skleniček, nádherný slovní fotbal...přála jsem si ať to nikdy neskončí. Pronikavá vůně ranního lesa, a chuť lesních jahod a ostružin se mísila s vůní hub. Děda to vždycky zaonačil tak, abych rodinku hříbků objevila první. A pak jsme vylezli na posed a obrovským dalekohledem, který mi děda musel držet, pozorovali srnky. A já, ač dítě, tušila jsem, že krásné věci jsou krátkého trvání.
Pamatuji se, jak se srnky něčeho vyplašily a v mžiku zmizely v lese. Pohlédla jsem smutným očima podobnýma těm srnčím na dědu. „Však zas přijdou, neboj.“ A nikdy mi neřekl, že ta lahůdka, ten gulášek – kdy jsme kůrkou chleba čistili talíř a měli boule až za ušima – byl srnčí.
Celé moje dětství bylo voňavé. Voněly dotyky motýlích křídel, zbytky pampelišek na prstech, vlasy ozdobené věnečkem ze sedmikrásek a těžké peřiny z pravého péří, které za každým dnem udělaly tři tečky…protože tenkrát v tom mém voňavém dětství se mi zdály strašně krásný sny. A když jsem se probudila, vonělo ráno , do kterého odtikával další prázdninové dobrodružství obrovský budík rozkročený na háčkované dečce, která nesla stopy borůvek donesených z lesa. A mravenci ze šišky, kterou jsem si tam večer položila, se teď po ní procházeli jako po kolonádě. Babička se naoko zlobila mlčením a my s dědou jsme na sebe u snídaně spiklenecky mrkali. „K obědu chcete jahodové nebo borůvkové knedlíky?“ prolomila konečně ticho způsobné dědovým pivem navíc a mým neholčičím šmudláctvím.
„Oboje," poručili jsme si jednohlasně a pak šli pro jahody na zahrádku, na kterou se šlo přes jez. Ledová voda štípala do nohou a voněla svěžestí, stejně jako vzduch protínaný dětským výskotem.
Ještě mi doznívá v uších, když na hřbitově hladím náhrobní desku. Nezapomněla jsem přinést šišku pro dědu a větvičku borůvek pro babičku. Chybí mi moje dětství, které oni dva tak krásně provoněli. V marné touze vrátit nenávratné, chodím svou každodenností a čichám a čichám...A nic necítím.
Jez se krčí pod napadanými větvemi, jednou ledničkou, rezavým kolem a dvěmi pneumatikami. "Babička dělá lepší jahodový knedlíky," řekne mi s dětskou upřímností dcera. "To je pravda, babičky je vždycky umí líp," musím s ní jen souhlasit. "Co budeme dělat teď?" zeptá se malá s radostným tušením, využít situace, kdy konečně nikam nespěchám.
"Uděláme si bunkr," rozpálím plamínky v očích do jiskřiva. Nadšeně pomáhá zatěžovat knížkami deky na stole. Vklouzneme do úkrytu. "Něco přinesu," protáhne se kolem mně a na tváři mě zašimrají její voňavé vlásky. Usměju se. Po dlouhé době opět cítím. Člověčinu. Přinese karty. "Porazím tě. Bojíš se?"zeptá se sebejistě.
Bojím, protože je celá po mně. Stejně jako já, zas a znovu důvěřuje, dívá se, otáčí, dotýká, čichá... A nedá pokoj, dokud tu člověčinu nenajde.
Hana Novotná
Zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí? Martin Mejstřík to ví!
V době Sametové revoluce proti komunistickému režimu v Československu pronesl budoucí prezident Václav Havel větu: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Od té doby uběhlo již dvacet pět let. Svobodu sice máme, ale za onou větou se během dlouhých dvaceti pěti let místo tečky objevil otazník. Václava Havla se už, bohužel, zeptat, jak to s tím vítězstvím pravdy a lásky je, nemůžeme. Je však člověk stejně povolaný zodpovědět onu otázku. Martin Mejstřík.
Hana Novotná
Rudolf Havlík: Moje motivace je vyprávět lidem příběhy
Dokud si Rudolf Havlík vyskakoval na blogu, surfoval na Srí Lance, psal knihy, vyskytoval se vedle krásných žen a do Číny lítal tak často, jako ostatní chodí do místní knihovny, byl pro většinu borec. Pak oznámil svůj záměr natočit vlastní celovečerní film, na který se každé Vánoce budeme koukat v televizi. Najednou to byl blázen.
Hana Novotná
Zejtra napořád: Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem viděla
Když se zrodí dítko, na němž jeho rodiče dlouho a usilovně pracovali, cloumá námi zvědavost, když se konečně narodí a zařve, jak vypadá. U miminek většinou milosrdně lžeme a tvrdíme, že to červené, svraštělé, ukřičené je tím nejnádhernějším stvořením, jaké jsme kdy viděli. Když jde o filmový porod, jsme třeskutě upřímní a řekneme suše, že jsme čekali víc.
Hana Novotná
Sim sala bim…Ano, bude líp!
Existuje spousta kouzel a zaklínadel. A málokdo se v nich vyzná. Čaruje se buďto s pomocí hůlky nebo koblihy. Oligarcha šikovně využije plytkého způsobu bytí či jisté duševní lenosti a pouhým opakováním jednoduchého zaklínadla dokáže měnit své okolí.
Hana Novotná
Našeptávači ticha
Špitají si plačtivě mezi sebou, se zaschlou pěnou v koutcích úst, našponovaně hranou trpělivostí oka na punčoše, za fanfár křečovitých úsměvů, napěchované do jutových pytlů, jen ledabyle svázaných střapatou stuhou, abychom se k nim lehce mohli dostat, kdykoliv to budeme chtít. Naše stokrát přepírané nepravdy a neodstáté křivdy.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Hamás souhlasil s návrhem na příměří. Může jít o lest, píší v Izraeli
Palestinské hnutí Hamás v pondělí přijalo návrh dohody o příměří s Izraelem předložený Egyptem a...
Německo na Putinovu inauguraci zástupce nevyšle, Francie a Slovensko ano
Německo v pondělí oznámilo, že nebude mít svého zástupce na úterní inauguraci ruského prezidenta...
Za další případ pohrdání vás můžu poslat do vězení, varoval soudce Trumpa
Soudce v probíhajícím procesu s Donaldem Trumpem v pondělí rozhodl, že americký exprezident...
Ve hře o post ministra je nyní i Ženíšek. TOP 09 chce vybrat tento týden
Při hledání kandidáta do vlády na post ministra pro vědu, výzkum a inovace začala TOP 09 skloňovat...
- Počet článků 171
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3114x
Karel Čapek