Je bílá jako křída. Okamžitě mě napadá... smrt. Smrt někoho blízkého. Znám ji tak dlouho, tak dobře a nikdy jsem ji neviděla jinak…než s úsměvěm.
Chodila jsem do jejího krámku na kafe a na ten úsměv. Teď je mimo sebe i tenhle svět a po tvářích se jí kutálejí slzy…vždyť přece nebrečela ani když jí umřel táta…
„Toše je mrtvý“, vyjekla konečně a rozplaka se naplno. Vůbec jsem nechápala slzy ženy na prahu čtyřicítky pro nějakého...cizího Tošeho.
Proboha kdo je ten Toše…Žiju ve Rijece 14 let…ale fakt nevím..
„Nevím, jak s tím budu žít, jak vůbec budu žít…“, brečela dál. „A kdo je Toše?!“ Po pultu mi postrčila noviny, kde jsem četla…při autonehodě zemřel makedonský zpěvák Toše Proeski…Čtu znovu a nevěřícně koukám na svou kamarádku, matku dospívající dcery…Proč tu roní slzy pro nějakého zpěváka…. Jasně já taky brečela, když umřel Freddie Mercury, ale to jsem byla puberťačka…
Uběhlo několik dní, kamarádka se oblékla do černého a chodila jako tělo bez duše. Veškerá periodika na titulních stránkách naříkala nad zmařeným mladým životem. U makedonského konzulátu lidi zapalovali svíčky, postáli, zapsali nějaký vzkaz do knihy…
Chorvatsko se zavinulo do opravdového smutku. Plakalo upřímně za zpěvákem z daleké Makedonie.
Chtěla jsem vědět co nejvíc o klukovi z cizí Makedonie, jehož smrt rozpláče nacionalisticky zaměřené Chorvatsko. Čím si tak podmanil jejich srdce…
Jeho tvář hledí z každého časopisu… Hezký kluk..říkám si, ale z jeho tváře vyzařuje něco víc, něco co mě magneticky přitahuje…v očích je srdečnost, lidskost,pokora…proboha vždyť je to jen fotka! Zaposlouchám se do jeho hlasu – nezvykle něžný, skoro... andělský…V televizi koukám na pořad o Tošem, chorvatští zpěváci, kolegové pějí chválu nad předčasně zesnulým Makedoncem.“ Byl to anděl“, nevěřím vlastním když slyším jeden z názorů…
A pak ze záznamu mluví Toše…ten kluk se sakra umí dostat pod kůži. Desítky důkazů, kdy nemusel zůstat věrný svému obrazu pozemského anděla…a přece zůstal.
Už konečně chápu ty chorvatské slzy pro makedonskoum tragicky uhaslou hvězdu. S Tošem odešla ta lidskost, otevřené srdce, které tolik obdivujeme u druhých…a sami se ho bojíme ho otevřít. Aby se nám nesmáli.
"Toše je přece Makedonec, ten nepatří do Chorvatska", řekla mi česká kamarádka, když jsem nadhodila, že o něm budu psát. Kdepak.
Toše měl Chorvatsko v srdci.... a to umí Chorvaté náležitě ocenit…otevřou dokořán..to své. http://www.youtube.com/watch?v=kFPebe7Tgg0
