Až donedávna jsem si myslela, že jsem slušné děvče. Nepiju (jen maličko), nekouřím (vůbec), sprostě taky nemluvím (komu nějaké to slovíčko neulítne...).
Ovšem v jednom svém příspěvku (Fucking dabing, aneb malý jazykový koutek ) jsem to v diskusi pěkně schytala.
Dovolila jsem si ve spojitosti s dabingem použít pár vulgarismů. Sic v angličtině, avšak v neořezané formě. A chvíli je - z pohledu čistě lingvistického - rozpitvávala . Někteří to ale těžce nesli a zdáli se být pobouřeni. ??? No, koneckonců od toho diskuse jsou, říkala jsem si. Chtělas rozproudit debatu, tak tady to máš.
A tak šel čas, já se pročítala různými blogerským příspěvky, někdy vtipnými, někdy mírně nezáživnými. A mimojiné si všimla, že se tu a tam objeví autoři, kteří mají taky potřebu občas nějaké to sprosté slovo do svého textu zahrnout. Ne samoúčelně, ale s pocitem, že se tam hodí, že tam prostě sedne. Nicméně poté, co v intencích kodexu blogera proženou své texty autocenzurou, vygenerují takové zvláštní patvary jako p*del, zk*rvený, s*re nebo třeba taky f*ck (viz výše zmíněná diskuse).
Připomíná mi to princeznu Koloběžku. Sprosté slovo použiju a zároveň nepoužiju? Ztrácí snad tou hvězdičkou na významu? Bude čtenář méně pohoršen?
A tak se ptám, co je horší - vtipně umístěné sprosté slovo nebo obsahem sprosté anonymní a nemazané diskusní příspěvky? A co rádoby atraktivní názvy filmů, lákající svou přisprostlostí (např. Prci prci prcičky)?
Jak to vidíte vy, milí čtenáři? Jsem připravena čelit vašim argumentům :-)
