Tomáš Garrigue Masaryk, hlavní český představitel demokracie, prý jednou k demokracii řekl: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.“ Často říkal, že demokracie je diskuse.
Jak hluboká a hlavně pravdivá to myšlenka je, jsem si zase uvědomila ve sledu událostí dnů minulých, v rámci jedné organizace, která ve svém názvu nese označení spolek.
Spolek má necelých 180 členů. Jako každý jiný spolek musí mít své stanovy. Ty má. Ale praxe ukázala, že ač sepsané a navržené s nejlepšími úmysly, pro praktické využití, bohužel, nevhodné. Tím nevhodným se ukázalo být ustanovení o tom, že valná hromada spolku přijímá své rozhodnutí souhlasem 2/3 členů přítomných. Nevhodným se to ukázalo být právě při volbě předsedy, kdy téměř došlo k situaci, že zvolen nebyl. Členové se nějak nemohou dohodnout na tom, koho za předsedu chtějí. Většina chtěla pana xxxx, ale ne zas tak velká většina, aby to bylo aspoň těch 2/3 z přítomných.
Ve skutečnosti nebude ten problém ve stanovách. Problém asi bude v tom, že spolek zřejmě nemá takovou osobnost, která by měla dostatečně silný mandát pro to, aby o její služby ve funkci předsedy stály aspoň ty 2/3 přítomných. Ale protože je to realita, tak se s tím holt musí počítat a je třeba tedy ty stanovy upravit, abychom byli schopni předsedu napříště bez různých taškařic zvolit (nebo že by bylo lepší najít "silného" předsedu?). Se zadáním napravit stanovy tak, aby se předseda přeci jen dal reálně zvolit, spolek ustanovuje pracovní skupinu členů, která bude na úkolu pracovat. Ustanovuje pracovní skupinu Stanovy. A ta by u toho samozřejmě měla ještě napravit další věci, které se zdají být ve stanovách snad v rozporu se zákonem či by mohly být pro spolek výhodnější.
Pracovní skupina je složená z dobrovolníků, napříč celou republikou. Zapojeno je přibližně jedenáct (někdy víc, někdy míň) lidí, kteří se ptají na názor členů po celé republice na různé pasáže stanov, dělají ankety, píší pracovní verze stanov, připomínkují je, potom zase o připomínkách diskutují, zase se ptají na názor napříč republikou a členskou základnou. Tak se to opakuje během posledního asi roku a půl, možná roku a třičtvrtě, několikrát. Nutno podotknout, že v návrhu jsou zohledněny většinové požadavky (které jsou také ale i řádně zdokumentovány) členů spolku tak, jak byly členy pracovní skupiny zaznamenány.
Až vnikne jakýsi konečný návrh zmiňovaného dokumentu. Hezky demokraticky. Diskusí. A ten, jak se ale následně ukáže, je sice v souladu s přáním většiny, ale není až tak v souladu s přáním jednoho z vlivných členů spolku. A ten se rozhodne, že prostě zakročí a vytvoří vlastní "kompromisní" návrh toho dnes již slavného dokumentu. Slovo kompromisní mi zní dost legračně, protože návrh podaný pracovní skupinou je již sám o sobě velkým kompromisem napříč členskou základnou i členy pracovní skupiny.
Vlivný člen pro "kompromisní" návrh získává podporu několika dalších členů spolku. Vlivný člen s podporou "spolupředkladatelů" v řádném termínu nechá "kompromisní" návrh rozeslat spolu s ostatními materiály jako další podkladový materiál pro jednání valné hromady. Vše je ok. Valná hromada potom o návrzích hlasuje. Nejprve o návrhu pracovní skupiny. Většina pro. Ale ne většina 2/3 přítomných delegátů (i když k překročení tohoto magického milníku scházelo asi 8 hlasů ze 127 přítomných - za případné nepřesnosti se omlouvám). Následně se hlasuje pro "kompromisní" návrh. Ani většina není pro. Natož pak 2/3 většina. Žádný z návrhů nebyl přijat. A je to. Hurááááá. Jeli jsme napříč republikou, někdo z východu, někdo ze západu, vlastně úplně zbytečně. Ale zas tak úplně zbytečné to nebylo.
Zas tak zbytečné to nebylo. Jednak jsme se, aspoň my někteří, kteří jsme přijeli už večer, společně hezky pobavili. Ubytování príma, občerstvení taky, tak co...
Úplně zbytečné to nebylo. Ukázalo se (nebo že by spíš potvrdilo?), že spolek je vnitřně roztříštěný. Že se menšina opravdu nedokáže podřídit většině. A to, že pro variantu pracovní skupiny i na valné hromadě hlasovala skutečně téměř 2/3 většina potvrzuje, že pracovní skupina zpracovala návrh tak, aby vyhovoval většině. Demokraticky. Protože všem vyhovovat ve všech bodech prostě nemůže.
Úplně zbytečné to nebylo. Aspoň pro mě ne. Ukázalo se, jak je to s tím přístupem zezdola nahoru ve skutečnosti. V reálu. Ne pouze na papíře. Něco hlásáme, něco jiného děláme (někteří)...
Úplně zbytečné to nebylo. Aspoň pro mě ne. Vím, čí jednání mě velmi, ale velmi zklamalo.
Úplně zbytečné to nebylo. Aspoň pro mě ne. Mám totiž nad čím přemýšlet. Být či nebýt (součástí tohoto soustrojí)?
Ještě že tu demokracii máme. Zase se totiž ukázalo, jak moc je pravdivé to, co říkal už pan prezident Masaryk . „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.“ Laskavý čtenář si s tím asi poradí. Vysvětlovat co mám na mysli, předpokládám, netřeba. Asi zde je zakopaný pes a asi se tedy ani není co divit, že se k nám někteří chovají tak, jak se k nám chovají.
Na závěr za mě: Kolektivně - promarnili jsme jednu z dalších příležitostí. Individuálně - někdo možná získal čas pro další "vyjednávání" ve prospěch svých ideí.
PS: Já sama jsem se pokusila o odpersonifikování problému. Takže nefandím ani Tondovi ani Karlovi. Hlasovala jsem podle toho, k čemu jsem byla pověřena těmi, které ve spolku zastupuji. O jaký spolek se jedná neuvádím záměrně, abych nepoškodila jeho dobré jméno.
