Dívka trhá okvětní lístky květinky a ptá se - má mě rád, nemá mě rád? Stejný způsob diskuze je v palamentu, ale obtížnější, protože kopretinky teď nekvetou.
Maturita z matematiky opět vzbudila bouřku ve společnosti i v parlamentu.
Chudinka studentka, ve 3. ročníku gymnázia si stěžuje, když by měla maturovat povinně, musela by si teď rychle sehnat doučování, studijní materiály a jak to stihne! Pozdě se dověděla, že se musí něco učit! Řekla bych, že studentka se měla učit matematiku, protože to je povinný předmět. Jestli se ji neučila, je to její chyba a pokud potřebuje doučování, tak vůbec na gymnázium nepatří, když není schopná naučit se předmět z učebnice a ve školním vyučování.
Zřejmě si to představuje tak, že i na vysoké škole si opatří doučování a nakonec nějaký fígl, aby školu dokončila třeba jen s diplomkou o ničem (tu si může dokonce i koupit!) To je zjevný a jasný úpadek našeho školství.
Začíná už na ZŠ a končí zde u maturity „na lehko“. Obtížnější matematika? Nechceme! V dnešní době, kdy studium angličtiny je usnadněno - v médiích, na internetu a podobně, není k němu třeba vyvíjet velké úsilí nebo chytrost. Pokud budou tito studenti dál studovat na vysoké škole, je to i předpověď špatného fungování vysokých škol a jejich význam naprosto upadá.
Co na to zdravý rozum? Myslím tím ten, jako měli naši předkové, díky jim naše země vzkvétala.
Zdravý rozum říkal a snad ještě říká, že ve společnosti existují dvě množiny lidí.
M1 - lidé se kromě základního čtení, psaní a počítání, naučí další velmi rozdílné vědomosti a dovednosti, nutné k jejich životu i fungování společnosti, a sami si je vyberou podle zájmů a možností. Mezi těmito lidmi nimi se najdou výborní řemeslníci, kteří posunou své řemeslo na vyšší úroveň.
M2 – kromě základního vzdělání udělají náročnou maturitu a jejich cílem je studovat na vysoké škole obor, ve kterém se chtějí dále vzdělávat a následně pracovat.
Toto rozdělení je platné co svět světem stojí. Je možné okrajové prolínání těchto množin,především zvýšeným úsilím samotných dětí, pomocí rodičů – učitelů při učení - to bylo vždy a je správné.
Ale jakékoliv umělé přemísťování z jedné skupiny do druhé znamená úpadek vzdělanosti.
Umělé přemísťování - to se děje teď, a je neomluvitelné - zásahy úřadů, snižování úrovně učiva, nepovinná matematika, dotace na žáka, zvýhodňování určitých žáků - dřív se říkalo, že učitel nadržuje některému žákovi, to ostatní brzy prokoukli a vzdělanost se tím nezvýšila.
Každá z těchto dvou množin lidí má své místo v dobře fungující společnosti a její členové po lidské stránce jsou si všichni rovni.
V naší době je tento princip silně narušený. Není respektován základní psychologický aspekt učení – každý člověk se učí sám, žádný trychtýř pro nalévání vědomostí ještě nebyl nalezen, učitel předkládá a řídí vyučovací proces pomocí dobré metodiky výuky.
Je jenom na konkrétních lidech a jejich psychických schopnostech a vůli, co se naučí a jak s tím budou nakládat. To je předpokladem kvality vzdělání jednotlivce i celé společnosti.
