Distanční výuka není pro rodiče!

Jsem zoufalá z pohledu na obě dcery, které se nechtějí učit online..prvňáci si neumí přečíst, co učitelka po nich chce, nejhorší v rodině kde jsou děti v různých třídách,.. ztrácíme mnoho času…zvládnout tři děti není v mých silách

    Děti a mládež se dlouhodobě kritizují za to, že dlouhé hodiny sedí u počítačů. Ministerstvo školství dává velké peníze do vybavení pro online výuku, tedy jak to že online výuka selhává ? Jednoduše proto, že na počítačích není k dispozici to, co se mají děti skutečně naučit, k čemu stačí jednoduchý domácí počítač a program, který nahrazuje učebnice a částečně i učitele.

Všichni jsou maximálně vytíženi. Proč? To, co dělají učitelé, žáci i rodiče, není distanční výuka, to je mišmaš, chaos, směsice nesmyslného počínání pod názvem distanční výuka. Matení žáků činností spojenou s programováním, skenováním, posíláním, čtením z obrazovek. Kde je to soustředění na obsah toho, co se má naučit?
Problém je v tom, že žáci a studenti se nenaučili učit, proto musí zasahovat rodiče.
Samostudium žáků se v našich školách za poslední desítky let opomíjelo, zapadlo pod nánosem různých metodických materiálů a návodů pro učitele, zbytečných pomůcek, pracovních listů, testů. Velká je práce pro ředitele škol zvládat úřad, semináře pro učitele, školskou personalistiku, školský management, řízení školy... Úřady řeší problémy, které samy vyrábí. Forma studia se stala důležitější než obsah toho, co se děti fakticky naučí. Všechno dohromady působí jako kapky deště, které uschnou a nenechávají stopy.
Žák a jeho vědomosti z toho jaksi vypadly, podle nejnovějších plánů dokonce musí učiva ubývat, aby se děti nemusely namáhat. Toto charakterizuje současnou školu. Nejvíc by mělo vadit rodičům, že jejich děti zvládnou jen mačkání  tlačíek v kolosech velkých firem.
     Učitelé věnují mnoho času, aby distanční výuku přizpůsobili té klasické ve třídě u tabule, velká je pomoc rodičů, se kterou škola počítá, což je zásadní chyba pro vnímání žáka, který nabývá dojmu, že je to povinnost rodičů, nejen jeho. Žáci a studenti se nenaučili učit, musí nyní zasahovat rodiče.
Efektivita výuky celému tomu snažení neodpovídá.

Teď v době „koronové“ je příležitost aby se děti naučily samostatně učit. To je důležitější, než rozkouskovaná výuka škola-domov. Výuka na dálku musí mít jiná pravidla, děti se s nimi musí seznámit a získat sebevědomí, že se to naučí ,v každé době, v každém studiu.

Malá ukázka distanční výuky v době minulé, kterou učitelé se samozřejmostí uskutečňovali: Když žák byl i dlouhodobě nemocen, spolužáci mu přicházeli říct, co se učili. Žák se to sám učil, bez pomoci rodičů, měl jasný cíl v učebnicích. Učitel, pokud uznal, žáka po příchodu do školy doučoval.

 Dnes jsou nesrovnatelně větší možnosti, jak žáky naučit mimo školu. Je potřebné změnit způsoby výuky (nejen v době koronové) i osnovy učiva, zapojit počítač do metodiky výuky jako výborného pomocníka, který nahradí zdlouhavé psaní dětí, procvičuje, opravuje chyby. A to nejen v nouzovém stavu, ale stále. To je úkol počítačů od začátku školní docházky dětí. Stačí k tomu jednoduchý domácí počítač.
Zásada u začínajících školáků je: počítače učí děti, ne učit děti o počítačích. Programování a informatika má místo na školách až později. K čemu je v distanční výuce pro prvňáka počítač, když neumí číst? Ukázalo se, jak je důležité číst co nejdříve, Slabikář a další programy jsou první učebnice, kde počítač je výborný pomocník, procvičuje, opravuje chyby, nahrazuje zdlouhavé psaní, například v matematice kde se děti soustředí víc na krasopis, než na počítání..
Distanční výuka se pak dá s úspěcehem organizovat na všech úrovních. Učitel je nezastupitelný, jeho úloha je radit, individuálně pomáhat tam, kde je to nejvíc potřebné.