Strany jedné ženy nebo muže? Proč ne

Zlatuška aktivně vystupoval v kauze Jalta (Brno)

Petr Honzejk v textu Zemanovci a spol. aneb Strana, to jsem já (HN, 26.3.2013)poměřil kuriozitu názvu Strany práv občanů Zemanovi se zahraničím. Politické strany někdy z marketingových důvodů dávají do svých názvů jména lídrů, případně osob, ke kterým se hlásí i u nás již delší dobu. Voliči hledají alternativu paradoxně u nových strany se (starými) známými lídry. Petr Honzejk v textu opomněl bohatou domácí historii. V dubnu 2004 byla založena strana „Viktor Kožený - Občanská federální demokracie“, v roce 2006 rozšířili Nezávislí demokraté název na „Nezávislí demokraté (Předseda V. Železný)“, komunální volby si vyzkoušeli „Republikáni Miroslava Sládka“.

Politickou trvalkou je strana zkráceně nazývaná Pravý blok, jedním z 224 slov v plném názvu této strany je příjmení předsedy Petra Cibulky ve tvaru internetové domény. Vedle Zemanovců a Pravého bloku je aktivní i relevantní mimoparlamentní strana „Suverenita - Blok Jany Bobošíkové“.

Na celostátní úrovni strany jednoho muže či ženy na úspěch čekají, v minulosti dokázaly jednorázově uspět v komunálních volbách. Např. v roce 2006 kandidátka „Brno 2006 – tým Jiřího Zlatušky“ , tehdejšího senátora a bývalého rektora Masarykovy univerzity získala 8,9 procent hlasů. Ještě úspěšnější byli „Demokraté Jana Kasla“, exprimátora Prahy, kteří v komunálních volbách v Praze na podzim 2002 získali 18,4 procenta hlasů.

Není žádný důvod, proč by vedle „historických“ stran (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM) a stran jednoho tématu (zelení, piráti), nebyl na politickém trhu prostor i pro úspěch strany hlásící se názvem k silné osobnosti jakou bezpochyby jsou, např. Miloš Zeman nebo Jana Bobošíková.  

Programy stran nikoho nezajímají a strany se jich stejně nedrží.

Ideologie, překonané.

Pravice vs. levice, nuda.

Prezidenstké volby ukázaly budoucnost, osobnosti mají integrační potenciál.