Nevolíš, zaplatíš. Společnost potřebuje pošťouchnout.

MFD - Miloš Zeman je často a právem kritizován za populismus. Prezident je však osobnost složitější. Opakovaně se hlásí i k nepopulárním tématům, které veřejnost nezajímají, například podporuje vznik Spojených států evropských  Spojených států evropských .  Při svých současných výjezdech na Zlínsko a Pardubicko zopakoval antipopulistický návrh na zavedení volební povinnosti, jakou známe z Belgie, Lucemburska, Austrálie a mnoha dalších zemí včetně Itálie (odkaz). Ke známe dvojici věcí kterým nejde uniknout, tedy smrti a daním, by přidal volby. Dnes stát platí politickým stranám sto korun za získaný hlas ve volbách. Otočme to, kdo přijde k volbách dostane na ruku 100 korun, kdo ne, dostane pokutu od obce 200 korun. To je fér.

V blížících se volbách nás politické strany budou přesvědčovat, že znají lék na řešení problémů. Levice nabídne sociální bonanzu a klacek na bohaté, pravice bude slibovat chytré reformy a záchranu před rozpínavým prezidentem, nové strany supermany, které vše vyřeší za nás. Chyba! Řešíme následek, ne příčinu. Nestrkáme nos do vlastních záležitostí, z teplíčka vlastních životů se nám nechce řešit problémy „jejich“ společnosti a nést jakoukoli odpovědnost. Od pasu střelím, v ČR je aktivní 1% populace, v SRN 5%, v USA a Skandinávii to bude ještě více. 

Zatím ještě fungují zájmové organizace kde je součástí jejich činnosti i zábava, např. myslivci, dobrovolní hasiči a zahrádkáři. Fatálně však chybí lidé „angažovaní“ při řešení běžných sociálních, ekologický a vůbec veřejných problémů v městech, krajích a na celostátní úrovni.

 Potřebujeme zlomit prokletí pasivity. Realistické řešení musí být politicky průchodné a přitom nemůže být jen pohodlné. Pojďme se o tom bavit bez tabu. Potřebujeme veřejnost vtáhnout do života naší vlastní společnosti. Jak to udělat?

Liberální paternalismus, po-šťouchnutí 

Odborně se tomu říká architektura rozhodování. Obchodníci to znají, když na úroveň očí děti dávají u pokladen sladkosti. Jako rodič často a se střídavými úspěchy bojuji při nákupech s důrazným požadavkem (slzy, křik) syna na koupení „aspoň lízátka“.

V první fázi musí pozitivní i negativní motivace pro změnu chování přijít z vnějšku. Výše jsem zmínil volební povinnost pouze pro volby do sněmovny, reálně se můžeme dostat na 85%. Zaveďme daňové asignace tak, aby lidé z daní určitým procentem přímo přispívali nestátním organizacím. Bavme se o konceptu národní dobrovolnické služby, aby například maturanti (nezaměstnaní) rok museli povinně trávit několik odpolední týdně v sociálních a zdravotních službách, obdobně jako fungovala náhradní civilní služba. Rozšiřme počty členů zastupitelstev třeba o polovinu z dnešních 62 tisíc, samozřejmě především ve větších městech. Zaveďme povinnost, ať v poradních komisích obcí je minimálně polovina jejich členů z řad občanů. Proč má pouze 8 ze 24 statutárních měst vedle magistrátu „malé“ radnice? Např. Brno včetně jeho 29 městských částí má 626 zastupitelů, pětkrát menší Kladno pouhých 33.

Penzijní reforma

Současné nastavení II. pilíře je nefunkční. Jak? Stát měl všechny (pod 40let) převést automaticky do II. pilíře a kdo chce, může dobrovolně vystoupit.

Dárcovství krve

Pozitivní motivaci (pošťouchnutí) provádí stát už dlouho v podpoře a ocenění dárců krve. Vím to osobně (17.9.2013 jsem byl na svém 24 odběru). Za každý odběr máte nárok na den volna hrazený zaměstnavatelem a možnost odečíst si ze základu daně 2000,-Kč. Pokud je mi známo, některé obce dárcům přispívají na veřejnou dopravu, zdravotní pojišťovny dárce různě odměňují vitamíny, poukázkami na sportovní zařízení, např. ČPSZ proplatí dárci s 20 odběry (stříbrná plaketa) 2000,-Kč. Prostě SPRÁVNOU a  POTŘEBNOU věc učinil stát pohodlnější a výhodnější. Dobro se vyplatí :)

 Společnost nelze redukovat pouze na politiku a strany.

Pasivitou veřejnosti trpí i další instituce. Pilíře společnosti, rodina, církve, obory, mládežnické organizace a tištěná média ztrácejí zájem a podporu veřejnosti, pokud vůbec přežijí, budou jen pro úzký okruh fajnšmekrů. Lze udržet demokracii bez nich? Místo lamentování pojďme spolu navzájem pracovat na adaptaci na změněnou situaci fragmentované společnosti 21. století, která sedí u Facebooku nebo u piva. Hledejme bez iluzí a tabu cestu ke vtažení veřejnosti do řešení jejich problémů.

Společnost jsme my.

 kráceno vyšlo v MF DNES