Vodní toky jsou žíly země

Řeky, potoky, jezera, rybníky jsou významným krajinotvorným prvkem a jejich statut je dán zákonem. Situace je ale často jiná, a někdy to kupodivu i docela ujde.

“Štětináčovou největší zálibou byly myši a krysy. ...... Přeskočili bez nehody širokou, líně tekoucí stoku, vyplašili několik ohavných krys a již stoupali po kluzkých schodech do ...”.

Říká se, že Jaroslav Foglar bydlel nedaleko parku Folimanka, který byl zbudován na dně Nuselského údolí, jehož úval bezpochyby vyhloubil Botič možná za několik posledních miliónů let, aby se prodral přes nuselské prahorní břidlice ke svému ústí do Vltavy.

Ona páchnoucí stoka v barvě šedých myších kožíšků se po revoluci díky ekologickým zásahům hodně vyčistila a dnes je tam dokonce rybářský revír. Nedoporučoval bych tam něco chytat, nejen z důvodů etických, ale i proto, že se korytem nějaké splašky, když je průtrž a přelijí se kanály, proženou. Občas se tam nějaké nějaké malé ryby dají zahlédnout. Jinak je v dolním toku  vidět menší čí větší množství pěny. Podezírám České dráhy, které mají v Michli odstavné koleje blízko Botiče a asi se tam vlakové soupravy myjí. Přesto měření čistoty vody nejsou tak špatná. Kamarád, který dělá do životního prostředí, mi poslal nějaké protokoly. Normálně je to, díky Bohu, v limitu.

Botič protéká a napájí Hostivařskou přehradu, dál proti proudu protéká Průhonicemi a napájí spolu s Jesenickým potokem tamní rybníky, které nám zanechal spolu s Průhonickou zahradou osvícený hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca a ještě dál proti proudu meandruje krásným Údolím Botiče. Na jeho toku je zbudováno několik významných rybníků. Je s podivem, že celý pramen, který je asi jeden kilometr po žluté turistické značce nad Čeněticemi, včetně dvou rybníků, minimalistického lužního lasa a přilehlé pramenné louky je kompletně v soukromých rukou. K prameni se dostanete, když odbočíte ze žluté mezi Čeněticemi a Velkými Popovicemi těsně před vstupem do smrkového lesa https://mapy.cz/zakladni?x=14.5881680&y=49.9422946&z=16&m3d=1&source=base&id=1699063.

Zbytek lužního lesa vypadá takhle:

A pramen vypadá takhle:

Ve skutečnosti nejde o původní pramen, ale vybagrovanou jímku nebo chcete-li studánku, kterou zřídili nejspíš majitelé pozemků. Studánka slouží jako napájítko pro zvěř, jak dosvědčují časté stopy. Tato studánka je tam obnovovaná již dost dlouho. Leží přibližně v místech, kam vyústila meliorace provedená v padesátých letech minulého století. Pokud půjdete po spádnici proti domnělému směru toku, dostanete se do lesa Okrouhlíku, kde je jakási vyschlá přírodní nebo umělá cisterna. Možná, že právě zde původně vyvěral pramen.

Je to celkem radostné zjištění, že pramen Botiče se stále ještě nachází ve velmi dobrém stavu i navzdory developerovi, který už asi před deseti roky zatloukal kolíky. Nevím kdo nebo co zasáhlo, možná, že jsem se hodně modlil a zasáhla Divina providentia, ale exkluzívní vilová čtvrť s přilehlým golfovým hřištěm, se zatím nekoná. Možná to ale přece jen byla moudrost starostů přilehlých obcí, kteří nechtěli přijít o kvalitní půdu s první bonitou.

Pramenná louka přirozeně zarůstá náletovými dřevinami, především břízou, ale Ještě před asi tak třiceti lety bylo možné přímo od pramene vidět část Prahy, protože pramen je přesně na okraji Pražské pánve. Kochat se můžete od rybníka, když sejdete po louce k rybníku u příčné cesty. Pochopitelně, většina pramenů je právě na okraji pánve, jejíž vavřínový věnec lesů, luk a pramenů jakoby tvořil přirozenou korunu Prahy, která jí obkružuje a ochraňuje. Měl by zůstat nedotčený alespoň v takové podobě, jako dosud.

Literatura, zdroje:

Ochrana přírody - http://www.ochranaprirody.cz/obecna-ochrana-prirody-a-krajiny/vyznamne-krajinne-prvky/

Jaroslav Foglar – Záhada Hlavolamu

Wikipedia - Botič

Kurt Vonnegut – Snídaně šampiónů (http://irishsecure.com/books/Vonnegut,%20Kurt%20-%20Breakfast%20Of%20Champions.pdf)