Za peníze vše nekoupíš

Ideologie prvního porevoluční premiéra, dle které na vrcholu veškerého lidského snažení jsou peníze a mamon, dosahuje dnes svého vrcholu v osobě magnáta, dominantně vlastnícího zemědělství, potravinovou výrobu, média.

Kam oko dohlédne, tam vidí jeho majetek a s ním související vliv, který sahá i do lidské reprodukce.

Po podzimních volbách se chystá převzít moc nad státem, neboť sympatie třetiny národa, díky respektu k majetku a moci mu dávají velké šance. Filosofie Klausova pragmatismu vykonala své; naprogramoval ovladatelné masy minimálně na generaci dopředu, aniž by cítil sebemenší výčitky, natož nesl nějakou zodpovědnost. 

Husův národ se po šesti stech letech nachází v trochu pozměněné formě tam, kde byl kdysi, zcela nepoučen. Ideály, které by dokázaly konkurovat ideálu majetku, jsou vyprázdněné. Jaké by také měly být ve společnosti, která si nejvíc cení toho, kdo hodně nakupuje, nejvíc utrácí a prezentuje se movitými statky? Jaká protiváha by mohla být nastavena v situaci, kdy plno lidí je zavázáno finančnímu magnátovi za funkce, posty, či jen prostým zaměstnáním? Ideologii komunismu, kdy největším nepřítelem bylo kritické myšlení a její verbální vyjádření vystřídala ideologie spotřeby, někdy nazývaná bojem o holé přežití. 

„Buď užitečná a zdroje přijdou“ pravil před léty buddhistický myslitel. Dala jsem na jeho slova a na vlastní kůži se přesvědčila, že mluvil pravdu. Mým ideálem nebyl zisk, hmotný majetek, ale práce ve prospěch celku. Dokázala jsem přežít, i si zakoupit střechu nad hlavou, aniž bych se korumpovala s jakoukoliv ideologií. Dá se namítnout, že vždy se takovéto alternativy vyskytovaly a společnost je tolerovala, neboť neohrožují její hlavní proud.

Být dnes „in“ znamená být součástkou v soukolí globální mašinérie, vypnout vlastní rozum, nejlépe ho vůbec nemít. Co se však potom děje? Potlačená osobnost začne trpět nespavostí, výčitkami svědomí a psychosomatické zdravotní problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Za peníze si lze koupit nadstandardní zdravotní péči, ale nedá se koupit pocit pohody, vyrovnání, klidu a radosti.

Chtěla bych snad žít s výčitkami svědomí za krajinu poničenou přehnojenými řepkovými lány? S pomyšlením na vykořisťované dělníky vytvářejícími zisk megalomanským ambicím? Mít svoji mysl naprogramovanou jen na „má dáti - dal“, s arogantním: „Já platím, já rozhoduju, vy jste tady od toho, abyste mi sháněli členy, a ne od toho, abyste mi do toho fušovali.“

Vnitřní pocit štěstí a radosti je jen a jen v naší moci, ne nadarmo plno lidí, kteří zažili vězení, dosvědčili, že teprve tam pochopili, co je pravá svoboda. Honba za „zlatým teletem“ je historií prokázaná marnost nad marnost. "Nebát se a nekrást" však může být další z iluzí v situaci, kdy "všichni kradou jen novodobý "spasitel" čerpá."