Výzva k rovnosti

„Řada mužů potřebuje k životu ženy-matky, od kterých se nechávají opečovávat a peskovat a zároveň ženy-módní doplňky, před kterými dělají ramena a rovnají si sebevědomí pocuchané ženami-matkami“, zareagoval kamarád na výzvu MPSV, kterou jsem mu poslala.

          Výzva MPSV se týká možnosti získání finančních prostředků na podporu rovných šancí, adresovaná a podporovaná Evropským sociálním fondem našemu šovinistickému prostředí, kterému vládnou „mladí, bílí, heterosexuální muži“, cituji kolegyni. Jsou sice v menšině, ale suverénně rozhodují o zbytku společnosti, tedy ženách, starých lidech, dětech. O tom, jak, se přesvědčujeme dnes a denně, a nebudu daleko od pravdy, napíšu-li, že ode zdi ke zdi. Jeden příklad za všechny jsem zmínila před časem: V Praze, s dominujícím maskulinem ve vedení města, je sleva na hromadnou dopravu od 60ti let bez ohledu na fakt, že ženy se stávají sociálně oslabenými odchodem do důchodu už před touto hranicí a muži bývají výdělečně činí za touto hranicí. Jde o  mechanicky stanovený průměr nebo diskriminaci žen?

            Kamarád pokračoval: „Problém je v tom, že spousta žen tohle s nimi hraje a takové se pak stylizují do jedné nebo druhé role, aby udělaly kariéru. Obyčejná žena, která chce prostě pracovat a být za to odpovídajícím způsobem ohodnocená, pak vedle matek a módních doplňků nemá šanci“, napsal inženýr, manažer, muzikant, otec, exmanžel, partner.

            Strategický plán a koncepci rovnosti žen a mužů shodil dnešní premiér pod stůl už jako ministr práce a sociálních věcí, protože jako katolík žádný problém nevidí. Jeho manželka a poradkyně v otázkách rovnosti v jedné osobě je v tradiční roli ženy v domácnosti, a další poradci - mladí, bílí, liberální, heterosexuální muži jeho konzervatizmus solidárně a solidně pomohli zakonzervovat.

            Na jak úrodnou půdu může tedy současná Výzva MPSV na získání financí na prosazení rovných šancí padnout? Co mohou se současným systémem udělat opečovávatelky a peskovatelky?  A ramenatí muži rovnající si sebevědomí módními doplňky? Nebudou mít jedny jako druzí pouze zájem o získání peněz za účelem jejich utrácení v duchu vládnoucí doktríny a její reprezentace?

            Kamarád ještě psal o obecné blbosti, ale ta je v kompetenci ministra školství a jeho Výzev. Nicméně mě ještě dodatečně napadá, zda by infantilita jedinců jejichž množina tvoří společnost nemohla mít své kořeny ve zmíněných charakteristikách?