Vyprázdněná moc vychází shora a šíří se jako rakovina

Právě když jsem se začala zamýšlet nad včerejším výrokem prezidenta o vyprázdněné moci,  přišla tisková zpráva na téma neutěšené situace v českém porodnictví. A jak jsem četla, tak jsem najednou cítila, že ryba smrdí od hlavy a zapáchá napříč společností.  Mocenské hry politiky jsou analogické mocenským vztahům ve zdravotnictví i v ostatních oblastech života. Cituji z tiskové zprávy: 

Situace v českém porodnictví je vážná. Stát nebere na vědomí profesi porodní asistentky, avšak nedokáže nahradit péči, kterou těhotným, rodícím ženám a matkám po porodu porodní asistentky poskytují. Hnutí za aktivní mateřství a Unie porodních asistentek za podpory dalších organizací proto vyhlašují petiční akci a požadují neodkladné řešení. Na 8. října je připravena celostátní demonstrace před Ministerstvem zdravotnictví.  

Současný systém českého porodnictví jednostranně upřednostňuje lékařský pohled na porod a směřuje k likvidaci autonomní profese porodních asistentek. Právě jejich péče během normálního porodu je výzkumy hodnocena jako nejefektivnější a ženy ji také stále častěji vyhledávají. Individuální a na míru ušitou péči stávající systém nahradit neumí, přesto však brání iniciativám, které by mohly mezeru v nabídce služeb pokrýt - např. zakazuje činnost porodních domů, neumožňuje ambulantní porody a zavírá malé porodnice, nabízející rodinný rozměr péče. Zároveň neposkytuje systémové zajištění odborné asistence při porodu doma. Ženám v ČR jsou tak upírány možnosti, které jsou ve většině ostatních evropských zemí standardní samozřejmostí. V porodnicích jsou navíc často přehlížena přání žen a dochází i k protiprávnímu jednání zdravotníků. Situace je vážná a vyžaduje neodkladné řešení.

Disproporce možných pohledů
Tisíce spokojených rodiček! Špičkové statistické výsledky! To jsou obvyklá zaklínadla českých porodníků. Existuje však i jiné zaklínadlo: Alarmující stav českého porodnictví! Požadujeme změnu!
Kdo a proč je vlastně nespokojený? Vždyť řada usmívajících se celebrit ve společenských rubrikách časopisů veřejnost ujišťuje, že prožily neopakovatelný zážitek, případně dokonce že „nebýt pana doktora…“. A jedno statistické číslo opravdu vyneslo Českou republiku na špičku: Nízká prenatální úmrtnost, jedna z nejnižších na světě. Ano – ženy, které se s plným vnitřním přesvědčením odevzdávají do rukou lékařů a lékařek, jsou většinou s péčí maximálně spokojené. Avšak ty, které mají o porodu jinou představu, vytvořenou na základě dostupných informací v knihách, na kvalitních předporodních kursech i díky osobním zkušenostem, čeká náročná práce nejen se samotným porodem, nýbrž zejména s prosazováním vlastních požadavků. Hlediska potřeby autonomie rodící ženy či potřeby zohlednění psychologických, sociálních a duchovních aspektů porodu nemají prozatím při posuzování kvality a bezpečí porodu v Čechách velkou váhu.
 
Co není v pořádku?
Přetrvávající pochybení českého porodnictví lze rozdělit do těchto základních okruhů:

• porušování platné legislativy – nerespektování práv rodící ženy a po porodu obou rodičů coby zákonných zástupců dítěte
• nerespektování nejnovějších poznatků vědy plynoucích z odborných výzkumů, jež shrnuly v doporučení WHO/Světová zdravotnická organizace a Mezinárodní organizace za porodní služby pro matku a dítě /IMBCO - zejména narušování procesu normálního porodu a důležité vazby mezi matkou a dítětem (texty viz http://iham.cz/old/prirucka_who_uvod.php a www.normalniporod.cz)
• podávání zavádějících či neúplných informací (bagatelizování vedlejších účinků  medikamentů)
• diskriminace profese porodní asistentky, jejíž péče během normálního porodu je výzkumy hodnocena jako nejefektivnější
• uzavírání malých porodnic nabízejících „rodinný“ rozměr péče, a to i přesto, že velké porodnice čelí přeplněnosti a navíc mnoha ženám nevyhovují

Konflikt filosofií
České porodnictví stále ještě nemá vyřešený ideologický střet mezi rozdílným možným přístupem k porodu jako 1/ a priori rizikovému procesu, který je třeba „léčit“ (= model péče lékařsky vedených těhotenství a porodů) a 2/ normálnímu fyziologickému ději, který především potřebuje respekt vůči své přirozenosti a teprve v případě komplikací je třeba umělých zásahů a opatření (= model péče poskytované porodními asistentkami). Nejde o to vidět jeden model jako špatný a jiný jako dobrý. Potřebné jsou oba a žádný nelze uplatňovat jednostranně. Rozhodnout o tom, který žena zvolí, by měla svobodná volba dotyčné ženy při zohlednění jejího zdravotního stavu i stavu plodu/dítěte. Předpokladem všestranně bezpečné péče je proto právě možnost volby.
 
Konec profese porodních asistentek?
Zatímco v zahraničí je běžné, že se o ženu a dítě během těhotenství a porodu a po porodu i o dítě stará jedna jejich porodní asistentka, a to bez ohledu na to, kde žena porodí, jestli v porodnici nebo v porodním domě či doma, u nás tento model péče není možný. Přestože porodní asistentky bakalářským studiem získávají v plném rozsahu potřebné kompetence, nejsou dostatečně připraveny na péči v komunitě. Žádný ze stávajících studijních programů pro PA v ČR nenabízí logicky sestavené informace – od jednoduchého ke složitějšímu, tj. od fyziologie těhotenství a porodu k patologii, praktický výcvik v podstatě neexistuje, protože chybí takto zaměřená místa praktického výcviku. Všeobecně pak pojišťovny i se zkušenými porodními asistentkami uzavírají smlouvy jen ojediněle a jen na velmi omezený rozsah činnosti. Péče porodních asistentek je dostupná ženám jen v některých větších městech a pouze za přímou úhradu. Dalším důsledkem je, že ženy, které ve své oblasti neseženou kvalifikovanou samostatnou porodní asistentku, riskují porody bez zdravotnické asistence. Doma pak rodí buď samy, nebo jen v doprovodu duly, nezdravotnické průvodkyně těhotenstvím, porodem a šestinedělím, která ovšem u porodu poskytuje pouze psychickou podporu a fyzickou pomoc, nikoli odbornou zdravotnickou asistenci. „Stát diskriminuje porodní asistentky, čímž brání ženě svobodně se rozhodnout, jakou péči chce ze svého zdravotního pojištění užívat“, říká místopředsedkyně Unie porodních asistentek Ivana Königsmarková.
 
Na zasedání Mezinárodního výboru (150 členů ze 73 zemí světa) Mezinárodní konfederace porodních asistentek (ICM) v rámci celosvětovém kongresu v Glasgow v květnu 2008, byla Česká republika vybrána jako země, která bude mít tu čest hostit 30. mezinárodní kongres ICM v roce 2014. Pro každou zemi je uspořádání této velké mezinárodní akce velkou poctou. Kongresu se běžně účastní okolo 3 000 porodních asistentek z celého světa. Koná se jednou za 3 roky a pozornost veřejnosti je na ni plně soustředěna. Nezáleží jen na porodních asistentkách, zda se tohoto úkolu budou moci zhostit se ctí, ale i na lidech zodpovědných za celý systém porodní péče v ČR.
 
Kontakty, kde lze získat více informací:
www.normalniporod.cz
Hnutí za aktivní mateřství:
Petra Sovová, 603 561 609, [e-mail]
UNIPA – Unie porodních asistentek:
Ivana Königsmarková, 602 816 081, [e-mail]  
Porodní dům U Čápa o.s.:
Zuzana Štromerová, 602 958 396, [e-mail]
Přejete-li si mailem dostat další materiály, napište si o ně na [e-mail].