Dvě pozvánky v jednom týdnu. Mezinárodní konferenci o ceně domácího násilí mám za sebou a tak mě napadá, že přestože žijeme přes šedesát let v míru, sytí až přesycení soudě dle nárůstů otylostí, údaje o domácích válkách neklesají.
Jako první měly odvahu odhalovat, co se děje za zavřenými dveřmi domovů Marie Vavroňová a Zdena Prokopová, které prostřednictvím občanského sdružení Rosa začaly nabízet první pomoc obětem domácího násilí. Později se k nim přidaly další organizace, které společně vytvořily koalici proti obětem domácího násilí Koordona a obecně prospěšná společnost proFem zorganizovala 2. 10. 2012 v úvodu zmíněnou konferenci s názvem „Kolik stojí domácí násilí?“, která se konala v prostorách Senátu ve spolupráci s jeho předsedou Milanem Štěchem.
Byla při ní představena studie, ve které byly vyčísleny náklady, na kolik přijde zdravotní ošetření, policie, státní zastupitelství, soudy, podpora v nezaměstnanosti, přestupková řízení a nemocenská v případech domácího násilí, neboť žijeme v době, kdy se jinak, než přes peníze myslet neumí. Částky jdou do miliard, ale nebojte se, představené studie z Rakouska a z USA měly obdobnou bilanci. Něco shnilého není jen ve státě českém.
Nabízí se otázka, co je příčinou domácího násilí v situaci, kdy nejsme viditelně ohrožováni na životě vnějším nepřítelem? Je snad příčinou nepřítel vnitřní, my sami, kteří se nedokážeme psychicky vyrovnat s tlaky doby, nebo měšťácký způsob života, kdy osobní nároky jedince na čas, prostor, peníze a majetek neznají mezí a ventilují se ve vztahu k nejbližší osobě?
V Čechách se o domácím násilí často mlží, většinou se v první linii zmíní podpantofláci, kteří se dobrovolně nechávají vraždit vidličkou a nožem. Abych však byla přesná, tak ocituji z brožury, kterou jsem si přinesla definici: „Domácí násilí je dlouhodobé opakované a stupňující se fyzické nebo psychické týrání osob žijících ve společném obydlí nebo osob blízkých, jejich ponižování, vydírání a zastrašování; je to násilí mezi dospělými členy rodiny, životními partnery, špatné zacházení s dětmi i seniory. Pro domácí násilí je charakteristické, že pachatel a oběť jsou k sobě citově, sociálně a ekonomicky připoutáni….“
Dle výzkumů je domácímu násilí u nás vystaveno asi 16 % populace nad 16 let. V 84 % rodin, kde k domácímu násilí dochází, žijí děti a v 69 % těchto rodin se násilí odehrává před dětmi. Oběťmi jsou převážně ženy 92-98 %, muže postihuje ve 2-5 %. Mezi seniory nad 65 let je domácímu násilí vystaveno 3-5 % této věkové kategorie. Z Mezinárodního výzkumu násilí na ženách, jenž srovnával poznatky ve více než 20 zemích světa šetření ukázalo, že 38 % žen zažilo během svého života některou z forem násilí ze strany partnera. V přepočtu to znamená, že 1,4 milionu žen někdy v životě zažily domácí násilí, které spočívá v opakovaném ponižování vedoucím k naprosté degradaci až k pocitu bezcennosti. Následuje fyzické napadání, sexuální obtěžování…
S podrobnostmi studie, kterou zpracoval Kamil Kunc a kolektiv pod názvem „Ekonomické dopady domácího násilí v ČR“ a vydal proFem v r. 2012, se můžete seznámit na www.profem.cz.
Souvislosti mezi domácími válkami a stavem společnosti si musíme domyslet sami.
