Sbohem České dráhy, jedu po silnici

Ne, že by mě 10 %, které si ČD za svůj úkon odečetly, ekonomicky ruinovalo, ale byla to ta příslovečná poslední kapka, kterou mi došla trpělivost. A že jsem jim toho tolerovala hodně.

Přeplněné vlaky, netrpělivost průvodčích, aroganci revizorů, nekonečná zpoždění bez návratu jízdného, okradení v nočním vlaku, dlouhou porevoluční strnulost až ochrnulost, nemorální milionové odstupné managementů, jejich statisícové platy.

Cestující z Rokycan do Prahy urážejí dráhy dražším jízdným, než jaké platí ti, co jedou delší vzdálenost, z Plzně do Prahy.  A to se už zdálo, že se ČD konečně zmátořily, jsou napojené na městské linky, dokážou odečíst jejich jízdné, jenže běda, nepřipomenu-li se. Pokladní se neptají a chvilka nepozornosti stačí a mám naúčtovanou plnou taxu dřív, než se naději. Jsou pravděpodobně školeni k „ber, kde ber“ za každou cenu, jakoby nevěděli, že krátkodobé výhry mohou být dlouhodobými prohrami.

Z jakési nostalgie k železnici jsem si před třemi lety zakoupila IN kartu s 25 % slevou, ke které se později přidala i sleva seniorská. Celkem jsem se těšila výhodě 50 % jízdného. Platnost karty končila v prosinci loňského roku, v listopadu přišel dárkem stokorunový voucher od Centropolu  k elektronickému zakoupení IN 25%.

Do systému jsem zadala IN 50%, což přeskočilo na IN 25%, z čehož jsem usoudila, že to bude nejspíš tím, že na zbývajících 25 % mám nárok z titulu věku, odklikla jsem tedy naběhlou položku 990 Kč a po odečtení voucheru zaplatila 890 Kč.

Při vyzvedávání průkazky jsem zjistila, že není na IN 50 %, ale na IN 25 % a po poměrně nemožném jednání na pražském hostivařském nádraží a posléze i na hlavním, jsem poslala stížnost a následně uplatnila reklamaci. Zjistilo se, že jsem měla zaplatit větší částku, což dodatečně u pokladny nešlo, neboť 100 Kč voucher systém drah dočista vykolejil. Byl totiž jen pro dospělé. Na námitku, že dítě nejsem, mi bylo řečeno, že to sice ne, ale…

Po dvou měsících e-mailové korespondence jsem očekávala velkorysé řešení, že kartu, která je stále ještě na hostivařském nádraží dobijí na IN 50 % jako pozornost podniku. K chybě došlo tím, že jejich systém umožnil platbu, kterou umožnit neměl. Velkorysost se však nekonala, naopak. Ze zaplacené částky 890 Kč se mi po dvou měsících vrátilo 801 Kč. Proč management ČD nepřičetl k 10 % odečtu i pár procent úroku, když s penězi dva měsíce hospodařil, není jasné.

Centropolu jsem napsala, že to nevypadá na dobrý marketingový tah dělat public relation ve spolupráci s ČD, které  popuzují, někdy přímo odpuzují. Proč ale plýtvat radami zdarma, když staré pořekadlo praví, že „dobrá rada nad zlato“.