Za jeden z modelů chování by dnes mohla posloužit císařovna Alžběta, zvaná Sisi, posedlá vlastní krásou a štíhlosti. Dalo by se říci, že myšlením předběhla dobu, nebo ji snad programovala? Příklady přece táhnou...
Sisi trpěla chorobnou posedlostí vlastním tělem. Každý den si nechávala komornou měřit pas i další části těla, dvakrát denně se vážila a jakmile zjistila pár deka navíc, tak začínala s hladovkou. Horečně sportovala, byla vynikající jezdkyní na koni, chodívala denně ostrou chůzí za každého počasí několik hodin, často bez jídla. V každém z jejích sídel byla tělocvična s gymnastickým vybavením, které bylo v té době naprostou novinkou. Plavala, šermovala; kdo s ní chtěl hovořit, musel s ní chodit, respektive za ní běhat, v její pracovně nebyly žádné židle. Sama a dobrovolně si uložila neuvěřitelnou řeholi, aby vyhověla zmatenému a vlastní hlavou vymyšlenému ideálu krásy. Nad motivy jejího chování kroutí dodnes hlavou nejen její životopisci, nedokázala je vysvětlit ani její nejmilovanější dcera, Marie Valerie.
Jak ješitný a nejistý člověk asi byla? Dnešní ideál krásy by splňovala na 200 %, tehdy byla raritou.
Když opustila jezdecký sport, tak ji sílící nuda nutila hledat náhradní zaměstnání. Okolí očekávalo, že se rozpomene na povinnosti panovnice. Této činnosti se Alžběta nevěnovala ani v nejmenším. Její dětinská a trucovitá povaha se rozhodla pro klasické alžbětinské řešení a vrhla se na „procházkový běh“.
Lékařská zpráva psala o chudokrevnosti, zánětech nervů, nespavosti, pokročilém stupni rozšíření srdce, ačkoliv se celý život zabývala výhradně jen svým zdravím, zevnějškem, postavou a zříkala se dobrovolně téměř všech požitků. Byla schopna mimořádné discipliny a v této souvislosti se nabízí otázka, proč císařovna nevyužívala této vlastnosti také v jiných, smysluplnějších záležitostech? Dá se říci, že ve svých aktivitách daleko překračovala meze normality a chovala se celý život jako teenager v pubertě, protože se - až do své smrti - zabývala výhradně jen sama sebou, jen péči o svůj zevnějšek. O děti, manžela nebo státnické povinnosti neměla ani zájem, ani jí na ně nezbýval čas.
Veškeré její chování svědčí o osobnostní nezralosti a také o tom, že za celý život nedosáhla žádného pokroku v rozvíjení svého charakteru. V šedesáti se chovala jako ve dvaceti: vzdorovitě, svévolně a nevychovaně, navíc na to byla pyšná. Pro smysluplné a rozumné věci se nedala získat. Prošla všemi dostupnými lázeňskými pobyty, za které císař platil milióny. Jejich cílem bylo přispět ke zlepšení jejího zdravotního stavu, protože však nedodržovala lékařská doporučení, tak se míjely účinkem.
Intenzivní sport, který extrémně přeháněla, jí neprospíval. Jezdectví, potní kúry, nejrůznější diety, hladovění, přehnaný mnohahodinový jogging, to vše přinášelo jejímu tělu i nervovému systému mnohem víc škody než užitku. Byla pohybově neklidná od dětství, emočně chladná, i když k některým lidem dokázala být milá, citlivá a příjemná, zejména ke svým sourozencům, vybraným dvorním dámám, se kterými ji pojilo vroucí přátelství a také k panu Middletonovi, do kterého se zamilovala a on si dovolil dát přednost měšťáckému manželství před občasnému setkání s císařovnou, čímž ji velmi urazil.
Popisuji tento model chování osoby, která byla kdysi na vrcholu společenského žebříčku, všem na očích, byť neexistovala média tak, jak je známe a jak nás ovlivňují v současné době. Její chování by dnes nejspíš ani nebylo považováno za extrémní, naopak, stačí shlédnout reklamy.
