U církevních restitucí je zajímavé vnímat, že peníze a majetek by měly dostat církve vyznávající Boha Otce na nebesích. Společenství, uctívající Bohyni Matku Zemi mají smůlu.
Otcovská církev zlikvidovala pohanství před mnoha staletími jako nežádoucí, přestože, nebo možná právě proto, že naši předkové měli Zemi ve velké úctě, neboť byli na jejích plodech přímo závislí. Dobrá nebo špatná úroda souvisela s otázkou života a smrti.
Slovanští předkové uctívali Bohyni Mokošu - patronku úrodné Země a mocnou paní ovládající osudy lidí, jejíž přízeň bylo radno si zachovat. Osud byl symbolizován nití a Mokoša byla přadlenou, určující, jak dlouho bude náš pozemský život trvat a jak se budou nitky našich osudů proplétat s jinými lidmi.
Jelikož má každý následek svoji příčinu a každá příčina svůj následek, tak se nelze divit současnému přístupu k půdě, lesům, vodě, kvalitě toho, co jíme a pijeme, včetně kvality mezilidských vztahů, neboť vše souvisí se vším. Wangari Matthai, nositelka Nobelovy ceny míru popsala přechod od pohanství k mužskému božství tak, že: „V dávných dobách se lidé klaněli hoře, uctívali ji a přinášeli jí oběti. Poté, co se obrátili k hoře zády a začali uctívat abstraktního boha na nebesích, vykáceli stromy, půda začala erodovat, vyschly prameny vody, zmizela zvěř, ptactvo a tím začala krize přírody a s ní i člověka.“
Pohanství uctívalo ženství jako symbol plodnosti, což je patrné nejen z dochované sošky Věstonické Venuše, ale především z krétských vykopávek, které zobrazují Bohyni Přírodu jako ženu s obnaženými ňadry, kde se nadbytečná energie vybíjela v sexu a sportu, a kde období míru trvalo neuvěřitelných šest set let.
Nadbytečná energie se od počátku nadvlády mužského Boha vybíjela ve válkách, bojích o teritoria, moc, vliv, majetek a peníze. Žena byla označena za příčinu všeho zla díky Evě, která utrhla jablko ze zakázaného stromu poznání a způsobila tím vyhnání z ráje. Hříšnou se stala především sexualita, což měla odčinit Marie neposkvrněným početím syna Božího.
Z perspektivy příčin a následků; následků a příčin má současná krize finanční, ekologická, společenská, globální i lokální – lidská své kořeny v hluboké minulosti, ve které se kladly základy dnešních hodnot.
Z přehledu církevních restitucí je patrné, že uctívači a uctívačky Bohyně Matky jsou „mimo hru“, vše by mělo připadnout vyznavačům Boha Otce takto: Církev římskokatolická 47,2 miliardy Kč; Církev československá husitská 3,1 miliardy Kč; Českobratrská církev evangelická 2,3 miliardy Kč; Pravoslavná církev v českých zemích 1,2 miliardy Kč; Apoštolská církev 1,1 miliardy Kč; Církev bratrská 0,76 miliardy; Slezská církev evagelická augsburského vyznání 0,65 miliardy Kč; Jednota bratrská 0,60 miliardy Kč; Církev adventistů sedmého dne 0,52 miliardy Kč; Evangelická církev metodistická 0,37 miliardy Kč; Církev řeckokatolická 0,30 miliardy Kč; Starokatolická církev v ČR 0,27 miliardy Kč; Federace židovských obcí v ČR 0,27 miliardy Kč; Evangelická církev augsburského vyznání v ČR 0,12 miliardy Kč; Luterská evangelická církev a. v. v. v ČR 0,11 miliardy Kč; Náboženská společnost českých unitářů 0,04 miliardy Kč.
Bratrská jednota baptistů 0,23 miliardy Kč vyrovnání odmítla.
