„Dozvěděli jsme se o vás na zpátečkacézet“, informovala kamarádka recepční hotelu, ve kterém jsme se rozhodly oslavit konec starého a začátek nového roku.
Recepční se zatvářila nechápavě a vyřešila odpovědí, že se zákaznictvem komunikuje kancelář a následnou otázkou, jak se nám líbila oslava Silvestra?
Odpověděli jsme, že zábava byla perfektní, až na hosty, kteří z velké části opouštěli jídelnu vzápětí po večeři, aniž by si počkali na trio Švejk, které na vozembouch, housle a harmoniku hrálo ve vtipných kostýmech se zápalem české lidovky.
„Je to tady letos nějaké mrtvé“, pravili muzikanti, kteří přijeli zahrát k tanci, v programu bylo psáno, že z Domažlic. Ukázalo se, že jsou z Přeštic, tak jsme našli společnou řeč krajanů, protože já jsem z Klatov, kde byl jeden z nich na vojně. Vzpomněli jsme starobylé krásy města černých a bílých věží, jehož šedá každodennost mě před léty vyhnala do metropole. Porevoluční oživení barvami megashopů neoživilo město tak, aby byl důvod tehdejšího rozhodnutí litovat.
Hudba byla skvělá, hrála mezinárodní repertoár k tanci, neváhaly jsme a na rytmičtější kousky tančily. Brzy se však zvedla jedna Ruska a s arogancí tomuto národu vlastní zavřela dveře, aniž by se zajímala, zda s tím souhlasí zbytek přítomných. Češi, Češky a Indky s pasivitou jim vlastní neprotestovali a přes zavřené dveře chytali melodie, na které se dá tančit i bez rodu mužského.
„Hrajeme tady šestý rok a pokaždé to tady bylo hodně živé“, divili se muzikanti letošní atmosféře. Spekulovala jsem, že to může být diverzitou hostů; vedle zmíněných národů byla rozpoznatelná německá klientela a temperamentní mulatka, se kterou by se to řádilo, kdyby ji německý manžel nedržel zkrátka.
Před půlnocí se většina lidí zvedla a šla se podívat ven na ohňostroj. Přemýšlela jsem nahlas, že euforie z ohňostrojů připomíná euforii ejakulace a orgasmu a přitom otevírala šampaňské, abych obdobnou symbolikou navodila správnou atmosféru. S muzikanty jsme si po slavnostní fanfáře připili na to nejdůležitější.
Hotel nabízel koupele, masáže a další požitky těla. Dilema bylo, zda je koupit za plnou cenu v recepci, či si dojít za polovinu přímo k poskytovatelům služeb. Klausovský pragmatismus by nepochybně doporučil variantu druhou. Ekonomický užitek bych z toho měla nejen já, ale i jedna ze včeliček, která by dostala peníze na ruku. Nepotěšil by se sice stát a zaměstnavatel, nicméně filosofii pragmatismu je bližší košile než kabát. Santa Klaus by ji měl domyslet dřív, než definitivně opustí politické nebe a zanechá ovečky napospas myšlenkovému chaosu.
Při novoroční snídani si u vedlejšího stolu dělala starost maminka s babičkou, že jejich svěřenec nekaká a proto nepapá. Chvilku jsem je pozorovala a spíš se zdálo, že nepapá a proto nekaká. Zatímco pečovatelky si nandaly jídla, co hrdlo ráčilo, děcko nemělo ani prostřeno. Ženy ho krmily ze svého. Vždy natáhly vidličku s napíchnutou lahůdkou a s vychvalováním se mu ji pokoušely dostat do úst. Dítě se odvracelo, zvedalo ze židle, odbíhalo a pobíhalo po jídelně po celou dobu jídla. Napadlo mě, že kdyby se huse takto nabízely šišky, tak dobrovolně zobák také neotevře, natož mládě homo sapiens, čímž nechci říci, že by se do něj mělo to jídlo cpát jako do husy, aby mě náhodou někdo nechytal za slovo, ale nějakou kulturu a disciplínu to chtělo.
Oslavu jsme oslavily a na dotaz, na jaké zpátečcecézet se nabízejí uvedené požitky se ukázalo, že jde o www.spa.cz.
