Při příležitosti vyzvednutí svého rozsudku jsem se, jen tak mimochodem, optala na osud jiného případu, ženy, kterou žádal její manžel zbavit svéprávnosti.
Chodila zpívat do stejného sboru stejné barokní písně jako já a tak jsme, ještě s další altistkou a kapelníkem, byli jednoho dne u soudu svědčit, že když umí zpívat z listu, řídit auto a může spravovat nemovitosti, tak není důvod ji zbavovat svéprávnosti. Nenávistný manžel tam tehdy na nás čpěl oheň a síru, spolu s nesympatickým a stejně nenávistným starcem, prý jeho otcem. Jde o alkoholičku a co s takovými?
Optala jsem se tedy včera, jak to s ní nakonec dopadlo a dozvěděla se, že začátkem prosince náhle zemřela, prý měla cirhózu, játra úplně nadranc, z toho alkoholu. Do našeho povídání se připletla kolemjdoucí a cynicky poznamenala: „A on byl doktor, co? To je u alkoholiků snadné….“ Namítali jsme, že nevíme, čeho byl doktor, jen jsme věděli, že hraje tenis, rajdá po světě, na první pohled hnusný, holohlavý slizoun, a ona měla velký majetek čítající několik domů, na kterých mu evidentně záleželo víc, než na ní. K rozvodu u nich nedošlo, ona, dva měsíce před smrtí, svoji žádost o rozvod stáhla.
Dopovídali jsme, já vzala lejstra, která mi nejsou k ničemu, a šla pěšky domů. Cestou se do mysli vloudila vzpomínka na sestřenku mé sousedky. Lékařka, její manžel byl tehdy vysoký komunistický pohlavár ve stavebnictví, kde si, ještě v době, kdy to bylo nezákonné, pořídil několik bytů, o které se nechtěl dělit. Byla též alkoholička, on jí rád a intenzivně nosil dárečky v podobě lahví s různými druhy alkoholu, které rafičil po celém bytě tak, aby se jim nedalo odolat. Skončila na psychiatrii, též jako kandidátka na zbavení svéprávnosti. Nějak se jí to tam však v hlavě srovnalo, uvědomila si, kde je a co se s ní děje, a začala se dávat dohromady. Došlo jí, že zlomená ruka při výstupu z auta, kdy přirazil dveře dřív, než stačila vystoupit, nebyla náhodná; časté vystupování z náhle se rozjíždějícího auta, mělo vést k dalším nehodám a úrazům; psychicky se tehdy vzpamatovala a rozvedla. Dcera odešla s otcem, co také s narušenou a chudou matkou, taťka tehdy vysoudil, co se vysoudit dalo. Mamka má štěstí, že na rozdíl, od té, výše zmíněné, ještě žije.
Já se vrátila se smutkem na duši do své předražené králíkárny http://www.blisty.cz/art/44377.html, kterou se pokouším, za cenu odhadnutou soudním znalcem, marně prodat. Útěchou mi snad může být duševní zdraví, o jehož zpochybnění se sice pokoušejí různí anonymové, jejich útoky však jsou jen bzučením dotěrných much kolem mých uší (Egypťan Sinuhet).
