Můj dojem ze včerejší demonstrace

Šla jsem včera, 17. listopadu 2008 v 17.00 na Národní třídu oslavit výročí novodobé historie a zároveň podpořit hnutí Ne základnám.

Sraz byl na rohu Perštýna a Národní, a ačkoliv bylo setkání řádně ohlášené, tak ještě dobrých dvacet minut museli přítomní uhýbat projíždějícím tramvajím. Jeden z kolemjdoucích se pohoršeně dožadoval rychlejšího průjezdu tramvaje, prý v ní má rodinu a jedna blokáda by – podle něj - neměla způsobovat blokádu jinou. Odkázali jsme ho na přítomnou policii a hlídky Dopravních podniků, kompetence byly zcela jasně v jejich rukou.

Velmi dobře organizovaná akce byla provázena kvalifikovanými řečníky, dobrou moderací i vtipnou hudbou. Rozhlížela jsem se, zda neuvidím nějaké známé tváře zejména z řad našich (vy)volených politických vůdců, neviděla jsem. Na tribuně hovořili z těch známějších p. Kavan, p. Uhl, z umělců p. Troška, zástupci brdských obcí... V paměti mi utkvěla argumentace husté osídlenosti České republiky a položená otázka, zda by radar, umístěný cca 50 km od Prahy a od Plzně, chtěli mít v tak bezprostřední blízkosti obyvatelé Washingtonu či jiné metropole?

Protest podpořili svým dopisem našim politikům i přední světoví míroví aktivisté, čímž dodali demonstraci širší význam, než jak byl uchopen oficiálními médii. Lidé přišli včera na Národní připomenout, že jsou občané, nikoliv ovčané, že demokracie není despocie a svévole momentálně vládnoucích. V tomto duchu se nesla i skandující hesla a průvod, ve kterém lidé nesli symbolicky svíce, šel Národní, přes most 1. Máje, Karmelitskou a Klárov k Úřadu vlády.

Atmosféra byla výborná, cítila jsem se mezi přítomnými jako mezi svými, skandující hesla byla vtipná a ti, co mě obklopovali, mi přišli mimořádní. Dojemný pán o francouzských holích, slepec s doprovodem... známá, jejíž hlava, která vždy svítila zářivou červení, byla šedivá. Ptám se, z čeho tak rychle zešedivěla, odpověděla, že reaguje na p. Havla, který bagatelizuje tyto aktivity s tím, že mladí musí vždy proti něčemu protestovat.

Já ten protest vnímala v širších souvislostech, jako vyjádření přítomných ke stávající politice, která i v dobách finanční krize hájí stoprocentně filozofii ruky volného trhu, i když jeho noha už citelně kope. V této filozofii, kde vítězí pravdy těch nejtvrdších eg není prostor na solidaritu, vnímání souvislostí, není brán ohled na nikoho a na nic. Včera jsem byla mile potěšena, lidí bylo víc než dost, jejich protest se nesl v duchu nenásilí, byť tam byli  provokatéři, nepodařilo se jim nic vyprovokovat. Viděla jsem, jak na mladého demonstranta útočila starší dáma výkřiky: „za nás nemluvíte“, šla jsem se podívat, jaký drží transparent, byl o procentech lidí, kteří by se - dle průzkumu veřejného mínění - vyjádřili proti radaru.

„Ať mír zůstává s touto krajinou“, byl nápis dalšího transparentu. Přítomní vyjadřovali svůj názor na to, jaká je jejich představa uchování lokálního i globálního světového míru. Byli tam lidé mladí, středního věku, starší. Přišli dobrovolně, protože mají na domácí i světovou politiku samostatný názor, o který se chtěli podělit. Reakce těch, které jsme míjeli a kteří demonstraci sledovali z oken a chodníků, vyjadřovali sympatie.