Kardinál Dominik Duka a exprezident Václav Klaus debatovali na Nový rok u sklenky červeného vína nad uplynulým časem. Shodovali se zejména v tom, že svoboda - freedom není totéž, co „free“, což lze jen těžko hezky česky přeložit, pak také v tom, že rozdělení Česko-Slovenska byla chyba, přičemž si pochvalovali způsob rozchodu.
Vzájemné rozhořčení vyjádřili nad registrovaným partnerstvím a Prague Pride, kde Václav Klaus káral církev, která se má podle něj k tématu vyjadřovat mnohem radikálněji, osobně předpokládal, že uvidí biskupy protestovat v opozičním průvodu. Uniklo mu, že festival Prague Pride se deklaruje jako nepolitický a neideologický, organizovaný stejnojmennou neziskovou organizací, kde symbolika duhových barev vyjadřuje pestrost možností. Propagaci homosexualistické ideologie vnášejí do festivalu jeho oponenti, což bych řekla, že je problém oponentů, nikoliv aktérů. Ze strany exprezidenta jde o analogické nepochopení, jakým se nedávno prezentoval prezident Miloš Zeman komentářem k Pussy Riot.
Akcent kladli oba na rodinu, klasicky v abstraktní rovině. Ani jeden nezmínil, jak se partnerské lásce naučit v každodennosti, konkrétně té mezi muži a ženami, která nám působí největší problémy. Byla církví po celá staletí cejchována jako hříšná, aniž by církev dokázala vysvětlit, proč tedy všemohoucí bůh neklonuje výtečné jedince a neušetří nás, hříšné oběti svých vášní, sexuálních pudů a animálních tužeb? Jak spolu mají obě pohlaví žít v klidu a míru, o tom mohou kněží žijící v celibátu jen spekulovat. Ženatí na celý život s církví svatou jsou na hony vzdáleni každodennímu čelení a řešení problémům, které nám přinášejí genderové a pohlavní rozdílnosti.
Při debatě, na jejímž pozadí bylo plno portrétů, pravděpodobně mudrců předcházejících těm dnešním, mě napadlo, že sice hodinu mluvili, aniž by řekli cokoliv, co by vneslo trochu světla do našich, respektive mých temnot.
