Mluvím, mluvíš, mluví

Reakce na dlouho očekávanou příručku genderově korektního jazyka, kterou pod názvem „Kultura genderově vyváženého vyjadřování“ připravilo MŠMT - Skupina sociálních programů ve školství pod vedením náměstkyně Kláry Laurenčíkové.

Autorky Jana Valdrová, Blanka Knotková-Čapková a Pavla Paclíková odvedly kus dobré práce ve snaze přiblížit české veřejnosti jazyk, který denně používáme a jehož záludnost - ve vztahu k rodu mužskému a ženskému tone v temnotách nevědomí.

 Vzpomínám, jak ve škole vyvolával vyučující abecedně nejdřív chlapce: Abršek, Altman….Vlček, Zubek. Pak teprve přišly na řadu dívky: Abršková, Altmanová….Vlčková, Zubková. Vysvětlovalo se nám, že mužský rod má v češtině přednost před ženským tak, jako v reálném životě mají muži přednost před ženami. Proč tomu však tak je, nám nikdo nevysvětlil. Proč ve smíšených třídách nebyl abecední pořadník jmen genderově smíšený tak, jako jsme byli pomícháni v realitě? (Abršek, Abršková, Altman, Altmanová…. Vlček, Vlčková, Zubek, Zubková).

 Autorky pomáhají porozumět situaci a dávají návod jak koncipovat promluvy a texty tak, aby byly genderově korektní. Určitá slova diskriminují ženy, neboť mají pouze tvar rodu mužského, jako třeba host, nebo blbec :-), jiná zase diskriminují muže, neboť s nimi v určitých povoláních nepočítají. Máme výraz jen pro zdravotní sestru, jak oslovíme muže, který vystuduje střední zdravotní školu? Zdravotní bratr?

 Donedávna jsme mohli vidět inzeráty „hledáme ředitele“ a „hledáme uklízečku“. S určitými profesemi je spojena i představa pohlaví, což dnes už zákon nedovoluje, neboť jde diskriminující vymezení. Zákon však je jedna věc, zažité stereotypy druhá. Stále ještě si mnoho žen dává na vizitky ke svému jménu tvar povolání v mužském rodě: „Nováková – daňový poradce“, neboť údajně je mužský rod konkurenceschopnější.

 Zajímavé je upozornění na sexismus nejen v jazyce, ale i v jeho obrazovém vyjádření. Z reklamního letáčku ČSOB „Naučte se v tom chodit“ je zřejmé, že výzvě rozumějí jinak muži a jinak ženy. Student je v tmavě modrém obleku s kravatou a v ruce drží knihu. Mladá žena v růžovo-fialových minišatech ladících s rtěnkou má velký výstřih, koketně vysunutý bok a hledí do zrcátka.

 Ze školních slabikářů si vzpomínám na „Mámu, jak mlela maso“, co tehdy dělal táta, jsem už  zapomněla. Z citované publikace se dozvídám, že ze současných výzkumů vyplývá, že v učebnicích bývají uvedeny názvy povolání většinou jen v mužském rodě. Dívky musejí vynaložit značné úsilí, aby se cítily osloveny.

 Je velmi dobrým počinem MŠMT, zavede-li generovou korektnost do školních osnov. Všichni jsme buď muži nebo ženy a rovné šance jsou i základní podmínkou horizontálních témat Evropské unie v žádostech o finanční podporu ze strukturálních fondů.

 Zmíněno je používání koncovky –ová, která odlišuje ženské jméno od mužského, což v cizích jazycích není samozřejmé. Přesto nám česká média představují cizinky jako Tatcherová, Clintonová a běda novinářce, která při sportovním utkání pojmenuje sportovkyni jejím pravým jménem! Osobně bych uvítala, kdyby byl v Publikaci více rozveden a vysvětlen zvyk přechylování ženských příjmení i v souvislosti s přijímáním mužského příjmení po svatbě. Co změna příjmení udělá s ženskou identitou? Z dívky, která dejme tomu dvacet pět let žila jako Nováková, se po svatbě stane Dvořáková, rozvede-li se a znovu vdá, pak např. Vonásková. Jak ji dohledají spolužačky, pakliže chtějí svolat po letech abiturientské setkání a nežijí v jednom městě, kde své osudy mohou sledovat? Jaký je navíc vlastnický podtext tohoto -ová, vezmeme-li si za příklad v minulosti používané oslovení paní doktorová, správcová, atd. pro manželku doktora či správce? Proč asi osvícený prezident Tomáš Garigue Masaryk použil příjmení manželky a Charlota Garigue Masaryk příjmení manžela? Nepochopili a nevyjádřili jazykem už před mnoha desetiletími rovnost a partnerství?

 Je též zmíněno používání ypsilonu, je však pro mě stále nevysvětlenou záhadou, proč, když se píše o ženách, má sloveso koncovku „y“, objeví-li se však mezi ženami jeden muž, tak se koncovka změní na „i“. V opačném případě, přijde-li mezi partu mužů žena, tak to s koncovkou slovesa nic neudělá,  pakliže neprojevíme dobrou vůli a situaci nerozepíšeme.

 Především k oné dobré vůli vybízí publikace upozorňující na nedokonalost českého jazyka, nástroje našeho vyjadřování a dorozumívání.

 Jana Valdrová, Blanka Knotková-Čapková a Pavla Paclíková: „Kultura genderově vyváženého vyjadřování“, MŠMT, Praha, 2010

 http://www.msmt.cz/socialni-programy/kultura-genderove-vyvazeneho-vyjadrovani