Kvóty čtyřicetiprocentního zastoupení žen ve správních radách, které by se měly uplatit u státních podniků do čtyř let a u soukromých do roku 2020 nebudou, neboť je česká vláda neodsouhlasila.
Našinec by si řekl, že je naše vláda prozíravá, když spoléhá na experty a odborníky, kteří moudře rozhodují v dozorčích a správních radách a nenechává se ovlivnit EU a nějakými genderovými teoriemi. Není přece důležité, jakého jsme pohlaví, důležitá je expertnost.
I laici však tuší, jak to chodí. Správní a dozorčí rady bývají prodlouženými rukami politických kamarádů a jejich kamarádů, kteří si členstvím na strategických postech přicházejí k dalším prebendám.
Strategických firem u nás není mnoho, pár desítek, zatímco chlapců, kteří se o místa v jejich představenstvech ucházejí, je mnohem víc. Poptávka vysoce převyšuje nabídku. A pustit k tomuto lizu ženy by znamenalo ubrat pánům tvorstva, kteří jsou zvyklí vládnout mocí, penězi a majetkem od nepaměti. Připomenu fakta OSN, dle kterých ženy tvořící polovinu lidstva vykonávají dvě třetiny práce měřeno v hodinách, přičemž vydělávají desetinu toho, co muži a vlastní jednu setinu toho, co oni.
Zpět však k expertům a IQ naší strategické úrovně, kdy je záhodno si přiznat, že důsledkem odborného vládnutí a vedení byl veřejný dluh ČR v momentě, kdy jsem začala psát tuto úvahu 1 884 794 970 545 Kč. Nabízí se otázka, proč je společnost tak plná problémů, jestliže je plná odborníků, kteří rozhodují, radí, vedou a řídí?
Vysvětlení nabízí Howard Gardner v Sedmi typech inteligence, které popisuje jako slovně názornou, matematicko-logickou, esteticko-uměleckou, sportovně-tělesnou, sociálně interpersonální a intrapersonální a představivou.
Z popisu si můžeme domyslet kořeny dluhů, problémů a krizí. Společnosti dominuje IQ slovní a matematicko-logický, který je doménou mužů používajících levou mozkovou hemisféru příslušnou pro teorii, analýzu, detail a řečové centrum. Společenský deficit však spočívá v nevyužívání potenciálu pravé mozkové hemisféry zodpovídající za komplexní myšlení, celistvost, obrazotvornost a praxi, kterážto dovednost přináleží především ženám.
Z uvedených psychologických poznatků je patrný jednooký a jednostranný management kralující mezi slepými, nicméně druhé oko, které vidí svět z jiné perspektivy, je zde, a když nemůže jednat, tak aspoň pozoruje, konstatuje a komentuje.
EU vychází z faktu, že se ženy hůře prosazují právě kvůli převažujícímu využívání pravé mozkové hemisféry, jejich myšlení jde spíše do šířky a souvislostí, je horizontálního charakteru oproti vertikálním tahounům na branku, kteří jdou tvrdě za svým cílem, v tomto případě za lukrativními posty ve správních radách. EU má ambice řešit problémy, které vidí v jednosměrně vedené a řízené společnosti tím, že se domnívá, že více žen na rozhodovacích postech by mohlo svou horizontální perspektivou vidění prospět na podnikové, národní, evropské i celosvětové úrovni. Vychází z faktu, že ženy v EU tvoří 55 % populace, přičemž ve vedení velkých firem jich je 16 %, v Čechách pouhých 7 %.
V ČR je však tvrdá resistence vůči všemu, co přichází z EU, kromě peněz, přičemž kvóty by mohly být příležitostí k zamyšlení, dialogu, vůlí k optimálnějšímu vedení a řízení firem i společnosti, výrazem dobré vůle a důvěry ve schopnosti žen.
Než jsem dopsala tuto úvahu, tak veřejný dluh vzrostl na 1 885 196 750 245 Kč a stále roste. Když k němu připočteme plánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2015 ve výši 100 000 000 000 Kč a vydělíme počtem obyvatel, dostaneme výši dluhu i toho nejnevinnějšího neviňátka, které přichází na svět.
Jde o daň za to, že osobní zodpovědnost byla s naivní důvěrou svěřena do rukou expertů. Kdyby však mocní byli zároveň i moudří a mysleli to s tím „ano, bude líp“ upřímně, pak by využili všech možností, zdrojů a prostředků, kterými společnost disponuje, tedy i kvót.
