Agitují Leninové dneška. Když jsem před více než dvaceti lety zažila mánii pravidelných návštěv supermarketů v Americe, netušila jsem, že za pár let bude u nás v takové míře, že si většina populace nedokáže představit, že by tomu mohlo být jinak. Závislost se vytváří snadno, odvykání je téměř nemožné.
S tím k nám také nadnárodní řetězce přišly, mají propracované způsoby, jak úspěšně manipulovat a dělat si s lidmi to, co chtějí. Hrají na lidskou pohodlnost, která je ráda, když nemusí myslet, zda je dnešní zásoba chleba dostačující i pro zítřek. Vždyť stačí nastartovat auto či vystartovat po svých do nejbližšího hyper-super a čerstvě rozpečený je během pár minut na stole.
Nedávno vykládal jeden známý o nakupovacím systému své matky, která celý týden shromažďuje letáky nabízející slevy v různých supermarketech. V neděli si k nim sedne, pečlivě všechny prostuduje a v pondělí vyjíždí s otcem na turné po slevách. Dá se říci, že jsou každý den někde, tudíž jim nakupování zaplní čas a nepochybně i jistou životní prázdnotu. Zaplní jim i veškeré volné prostory doma a jelikož se ty výhodné koupě nedají běžným provozem spotřebovat, tak se jimi vykrmují bezbranné děti, které v pubertálním věku váží přes sto kilogramů.
A kolik je dnes lidí, kteří zaberou svými tělesnými proporcemi dvojité sedadlo?
Současná kultura nás zaplavuje nabídkou nákupů zejména teď, před vánočními svátky. V televizních zprávách se dozvídáme, kolik jsme utratili vloni, kolik utratíme letos. Pomalu aby měl našinec mindrák z toho, že tolik neutratí, vždyť by si okolí mohlo myslet, že na to nemá!
Přichází mi na mysl osud zpěvačky Věry Bílé, která by byla světového formátu, kdyby nepropadla gambleringu. Kdysi pravila, že se v Rokycanech kromě nakupování nic jiného nedá dělat.
I své frustrace řešíme nakupováním. Jednou z rad psychologů je: „Udělejte si radost a kupte si něco hezkého, nebo aspoň čokoládu.“ Jde však dnes o to, aby se ve svobodné zemi svobodně myslelo, nezávisle na shopingování? Zdá se, že všechy krásy světa jdou přes žaludek. A k tomu je potřeba, aby bylo otevřeno v sobotu, v neděli, o svátcích, do půlnoci, nejlépe non-stop.
Uspokojit potřeby jedněch však musí obsluha druhých. Jedná se o prodavačky u pokladen, které si nemohou ani odskočit na toaletu, neboť zákazník, jejich pán, přece nemůže čekat, musí rychle konzumovat.
Mít vše hned má své „pro“ a „proti“. Kladem je nemuset myslet na to, co bude zítra, vždyť je všude otevřeno. Záporem je, že ono nemyšlení se může hodně nevyplatit. Jeden den se bez chleba přežije, ale nenaučit se myslet v souvislostech vertikálních a horizontálních může mít dalekosáhlé osobní i společenské dopady.
Je stále aktuální potřebou „učit se, učit se, učit se“ od výše zmíněného, byť nepopulárního, ideologa.
