Krizová řešení

Řešení bývají jednodušší, než si myslí týmy odborníků, zasedajících, aby mudrovali, ať už nad otázkami celosvětové finanční krize či krize domácí politiky…

„Když jsou mudrci se svojí pravdou u konce, ptají se dítěte“,  je oblíbená rada filozofů. Vyplývá z ní, že problémy a komplikace vznikají tehdy, když se odmítne přiznat pravda obecnosti a jednoduchosti, se kterou přicházejí často děti. A nejen děti, problémy se v lidském společenství vyskytují vždy tam, kde je jednostrannost a jednosměrnost prosazovaná silou či skrytou manipulací. Dřív nebo později tyto jednostranné modely organizace lidských společenství krachují.

Zajímavé srovnání jsem si udělala při navštívě dánské Kodaně. Objevila jsem na jejich  hřbitově jen dva velikány: Hanse Christiána Andersena, spisovatele pohádek, a Sørena Kierkegaarda, filozofa. Jinak je hřbitov veřejným parkem s mnoha stromy. Pražský Slavín je přeplněn, náhrobní kameny jsou na sebe namačkány, že se jich tam víc nevejde. Kolik my měli hrdinů, bojovníků a bojovnic za svobodu, nejen slova, buditelů českého národa a jazyka, angažovaných umělců! Opozice proti jednostranně a jednosměrně vládnoucím…

V Čechách je stále někdo proti někomu, stále se s někým musíme prát, abychom měli svůj základní životní prostor. Hrstka mocných téměř vždy utiskuje a parazituje na většině bezmocných. Stále neplatí, že svoboda jednoho začíná a končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. 

V našem společném společenském CV by mohla být:

Sametová revoluce, privatizování majetku a stále větší rozevírání sociálních nůžek mezi bohatými a chudými, svoboda slova sice zaručena, právo však slouží silným, bohatým a mocným; Komunismus, znárodňování majetku pod hlavičkou sociální rovnosti, držené silou ostnatých drátů a trestem odnětí svobody za nepatřičné slovo, právo ve službě ideologie; Nacismus, znásilňování lidí ideologií o čisté rase, popravovalo se rychleji než soudilo; Pár let demokracie, rozkvětu společnosti, končící vpádem německého agresora; Několik generací habsburské monarchie, ovládající němectvím a katolicismem české lidi, kteří vytvářeli protitlaky aktivitami národního buditelství, zakládáním tajných spolků; 

V hlubinách historie se prolínaly světlejší vlády osvícených vládců s jejich hloupějšími kolegy, na což lid opět reagoval rebeliemi…

Česká historie je plná bojů jedněch proti druhým. Nad celou dvoutisíciletou historií s různými politickými a filozofickými zvraty se nesl ideál křesťanství prosazovaný po dobrém v neděli v kostele, či po zlém upalováním „čarodějnic“, či křižáckými výpravami… Dánové dodnes vzpomínají na své pohanské vikingské kořeny, modely lodí Vikingů jsou zavěšené u stropu každého křesťanského kostela. Nepotřebovali bořit monarchii, aby nastolili demokracii, existují vedle sebe. V centru  hlavního města se před léty usadili hippie a založili Christiánii, kde žijí dodnes. V minulosti sice měli obranné války proti Švédům, nacistům, vnitřní spory však nikdy nebyly vyhrocené tak, jako u nás, v Čechách.

Jaké je tedy poučení a případné řešení? Jednoduché: tolerance druhých, naslouchání, komunikace, respekt a hledání konsensu při rozhodování. Být v rukou expertů je sice pohodlné, ale expertům chybí každodenní realita. Kdysi jsem četla, že kdyby si Leninové a jim podobní museli prát své smradlavé ponožky, špinavé límečky svých košil a udržovat čistotu svých toalet, pak by jejich představy o světě nenabyly tak magorských rozměrů. Se záchodovou štětkou v ruce si totiž těžko někdo může připadat jako nadčlověk. Jak ale donutit současné bohy slézt z piedestalu moci? Jednou za čtyři roky u voleb, nicméně jako občané a občanky máme nástroje, kterými se celý život zabýval Američan Bill Moyer. Recept popsal v manuálu Strategie společenských hnutí, který vyšel i v češtině.