Kde ženy vládnou

tam je láska, klid a mír, chtělo by se uzavřít a mít jednou provždy jasno, jak toho docílit. Že to však není zase až tak jednoduché, vyplývá z cestopisné knihy „Kde ženy vládnou“.

Od autorské dvojice české právničky Kateřiny Karáskové a anglického výtvarníka Simona Birda se dozvíme mnoho nových informací o životě lidí v Mexiku, Indonésii, Indii a Číně. Zmíněna je i africká Keňa jako důkaz možnosti zdánlivě nemožného.

Zkoumané populace žijí ve svých lokalitách v počtech od 50 tisíc v Číně do 6 miliónů v různých provinciích Indonésie.

Originální a dobrodružný desetiletý výzkumný počin ponechává na čtenářské veřejnosti, aby si sama udělala závěr o výhodách globálně vládnoucího patriarchátu a životem lokálních komunit matriarchátu.

Osobně jsem si nejdřív myslela, že najdu novověké příklady starověké Kréty, kde si muži a ženy užívali sexu, lásky, umění a sportu a kde byl 600 let mír, což se vysvětluje uctíváním Bohyně přírody znázorňované nahoře „bez“.

Dnešní lokální svět je však všude ovlivněn globálními vlivy. I do nejzapadlejších končin Země si našli cestu římsko-katoličtí misionáři, sunnitský islám, tibetský tantrický buddhismus, křesťanství a současná konzumní kultura. Zmíněná náboženství se promísila s původními animistickými tradicemi a vytvořila originální hybridy, které toleruje i dogmatická katolická církev akceptující mexickou homosexualitu jako jev zcela normální.

Ze strukturovaného popisu každé kultury se dozvíme přesné informace, kde tito lidí žijí, kolik jich je, ke komu se modlí, jakými jazyky mluví, jaká mají práva a jaké jsou jejich matriarchální rysy? Ty se mohou lišit. Kde jsou matrilineární, tam přijímají děti matčino klanové jméno a dědictví se rozděluje pouze mezi dcery. Když se muži po svatbě odstěhují do domů svých žen, pracují v cizině a zodpovědnost za dům a rodinu přenechávají ženám, tam se hovoří o matrifokální. V případě, že se manželé rozvedou, tak se muž musí odstěhovat a ponechat manželce děti i majetek. Ženy jsou vzdělané a často pracují v kariérních profesích, jako je tomu konkrétně v Indonésii, kde došlo ke smísení islámu a tradičního zvykového práva adat. 

Různé kultury se liší, v zásadě se však dá shrnout, že ženy, které nesou zodpovědnost za pokračování a udržení rodu, děti, jejich výživu, výchovu, vzdělání a domov, mají finance, majetek a muže pod kontrolou.

Můžete namítnout, že jde o diskriminaci opačným směrem, než jakou známe u nás, kde snahu o narovnání nerovných poměrů podporují strukturální fondy EU zaměřené na rovné šance.

Opak však je pravdou, jak autorská dvojice uzavírá slovy: „Ženy spolu s právy musely převzít i obrovskou zodpovědnost, která je často svazovala a stresovala… muži naopak měli, po splnění svých pracovních povinností, dost času na zábavu, protože se mohli spolehnout na to, že se o ně nějaká ta ženská vždycky postará. Není divu, že většina z nich by neměnila…“

Kniha vyplňuje hlubokou mezeru v dominantně maskulinní kultuře, je proto určena oběma pohlavím zahrnutím mužské i ženské perspektivy, humorem a celkovou lehkostí. Na první pohled je velmi příjemná do ruky i pro oko. Perfektně strukturovaná, plná kreseb, maleb a fotografií.

Sama o sobě dokazuje, že ideálním řešením je tvůrčí spojení muže a ženy, ke kterému by měl homo  sapiens 21. století směřovat. Využívat veškerého tvůrčího potenciálu, kterým nás matka příroda obdarovala.

Knihu „Kde ženy vládnou“ napsala Kateřina Karásková a Simon Bird, má 391 stran, vydala Agentura KRIGL v Praze 2016