Jde o knížku pro děti od 8 let, která vyšla před Vánoci jako učení o tom, jak rozprávět s Matkou Zemí, je rozdělena do dvou částí:
V první části jsou příběhy vyprávěné dědečkem za měsíčního úplňku v kapitolách: Matka Země, Potrava, Domov, Naši starší, Zvířata, Rostliny, Slunce, Vítr, Voda, Měsíc, Šalvějová oběť, Čtyři světové strany, Umění a druhá obsahuje 20 kapitol s tématem Her, které učí děti vnímat vztahy a souvislosti všeho se vším, úctě k sobě navzájem, ostatním živým tvorům, přírodě a veškerým zákonitostem vesmíru.
V kapitole Naši starší je psáno: „Dědeček Iron řekl, že máme o starší lidi vždy pečovat a respektovat jejich zvyky i to, co říkají. Mají vždy dostat přednostně najíst a napít. Bez nich bychom tady nebyly ani my děti, ani budoucí generace…“
Nedá mi to nevzpomenout čiperného, inteligentního dědečka, se kterým jsem tančila při příležitosti vernisáže v Galerii nad Botičem. Ptala jsem se ho tehdy, co dělá takový schopný muž v Domově důchodců? Odpověděl, že dal velký byt na Vinohradech synovi a jednou se vrátil domů a nedařilo se mu strčit klíč do zámku. Skrze zavřené dveře mu snacha řekla: „My Vás tady nechceme, dědečku.“ Odešel na ubytovnu a poté do důchoďáku, člověk, který toho mohl tolik dát svým vnoučatům humorem, vyprávěním, tancem, zpěvem….
Dnes nežijeme v týpý v lůně přírody, která učila lidi svým zákonitostem přirozeným kontaktem s ní. Žijeme uprostřed Evropy ve vyspělé technické civilizaci, která se chová, jakoby Země byla perpetuum mobile. Co budeme dělat, až dojdou neobnovitelné zdroje surovin? Jedním z řešení je být připraveni a mít otevřená zadní vrátka. Vědět, jak zachovat paniku a vedle zbytečných akademických vědomostí, které děti absorbují ve školách a posunuté etiky našich atomizovaných rodin a individualistických hodnot je seznámit s alternativou.
„Kultura našich lidí tedy byla dobrá. Velmi dobrá. Záleželo nám na sobě navzájem i na všech živých bytostech. TO, co jsme dělali, to jen potvrzovalo – ať už v umění, sportu či písních. Tančili jsme a radovali se z toho, jaký žijeme dobrý život. Život mohl být těžký, a také často takový byl, ale Země byla čistá a zelená a obloha modrá. Voda byla čistá a dávala všem a všemu život. Dědeček řekl, ať si tyto věci zapamatujeme navždy a učíme je i naše děti. Babička nás nasoukala do postele, a než jsem usnul, zpíval dědeček píseň o naší Matce Zemi.“
Bohatě ilustrovanou knihu Indiánská cesta napsal Gary McLain, přeložila Renata Třešňáková, vydala DharmaGaia. Věnována je dědečkovi Ironovi, který úplňkové příběhy vyprávěl svým dětem a jejich dětem.
