Uviděla jsem ji po roce a nemohla uvěřit, že mátoha, která přišla otevřít je stejná osoba, jakou znám od dětství, s různými chorobami těla, avšak jasnou, bystrou a veselou myslí.
Vloni o prázdninách jsem tam přijela na krátkou návštěvu, chodila o holi, smysl pro humor však měla stále stejný. Letos jsem byla v šoku. Za pouhý rok a taková změna! „Jo, to jsi Ty“, pravila a zmizela ve svém pokoji, ze kterého se vynořovala jen, když šla na toaletu, cestou prohodila nějakou větu ohledně paměti, nebo bolestí, a byla pryč. Ta, jejíž život se odehrával uprostřed široké rodiny, která vyhledávala přítomnost druhých, ráda si povídala, vyprávěla, poslouchala ostatní, byla najednou nejraději sama, zavřená ve svém pokoji.
Zajímala jsem se, co se během uplynulého roku událo a dozvěděla se, že změnu způsobily prášky na spaní, které jsou příčinou celodenní otupělosti. Jeden večer ztratila rovnováhu u lednice, kam šla pro sýr. Přiznala, že vzala lék a nešla hned spát. Zachytili jsme ji, a při ukládání do postele jsem požádala o příbalový leták léku, který právě užila.
Dočetla jsem se, že jde o Hypnogen, měla u postele celou krabičku, balení 100 ks. V návodu bylo psáno, že lék je určen ke krátkodobému užívání, jen na lékařský předpis a zvláštní opatrnosti je třeba, jde-li o staršího člověka. V případě dlouhodobějšího požívání hrozí riziko fyzické a psychické závislosti; úspěch léčby by se měl dostavit po 7-14 dnech. Mezi možnými nežádoucími účinky bylo popsáno točení hlavy, závrať, bolest hlavy, ospalost během dne, průjem, nevolnost, zvracení, zmatenost, halucinace, snížená bdělost, ztráta paměti, bolest svalů, zvýšená únava, zdvojené vidění, kožní reakce.
Krátkodobý lék na vyléčení nespavosti užívala každý večer, po celý rok.
Dům byl, v době mé návštěvy plný lidí, bylo krásně, a tak jsem se rozhodla využít pobytu na venkově a šla spát ven, na zahradu. Ráno mi přinesli pod širák snídani, a jak jsme tak seděli a povídali si, tak jsme náhle zaslechli šourání a ťukání hůlkou. Za chvíli se objevila ta, která už rok nevyšla z domu. Posadila se k nám, a já jsem jí řekla vše, co jsem se dočetla o léku, který lékař předepsal snad jako bonbónky, a ona poslušně a nekriticky užívá. Potvrdila, že má všechny potíže popisované jako nežádoucí účinky, přičemž na nespavost lék účinkuje problematicky. Po spolknutí jedné pilulky usne na dvě hodiny, do rána si vezme ještě po dvou polovinách. Tedy dva léky za jednu noc po celý rok, přičemž doporučená dávka je půl až jeden lék po dobu maximálně dvou týdnů!
Napadlo mě, co je to za mýtus, dle kterého by měl člověk spát celou noc, když se přes den neunavil, a ani další den neunaví tak, že se musí do spánku nutit chemií způsobující zdravotní potíže a setrvalý stav mrákoty? Doporučili jsme, ať lék postupně vysadí, při náhlém ukončení hrozí absťák, lék nepomáhá, ale ubližuje, a společně řešili, proč lékař drogu v takovém množství předepsal? Zlámal nad pacientkou hůl? Jakým právem?
Odpověď jsme nenašli, jen mě napadlo, že lékař na malé jihomoravské vesnici předepisuje drogy stejně nezodpovědně, jako tam místní farář káže. Bez zájmu, bez osobní angažovanosti, pouze jako osobní byznys se zajištěným živobytím autoritou, díky které důvěřivé a hodné lidi hypnotizují bílým pláštěm, talárem či Hypnogenem.
Naštěstí, zdravotní poškození způsobené dlouhodobým užíváním léku, nebylo trvalé, jak jsem se obávala. U drogově závislých přestává fungovat vůle, marně slibují, že přestanou, závislost je silnější. Tady se však začala vracet jiskra do oka, zájem o druhé, krátké procházky, objevila se znovu radost ze života a plné vědomí. Při odjezdu jsem se loučila s osobou, jakou jsem znala celá léta. Laskavou, energickou, statečnou, která doma pečovala o umírající maminku, manžela i syna, což je snad největší životní rána. Jak jsem se k velkému potěšení, po návratu domů, dozvěděla, zlepšení trvá.
