Hodně štěstí, zlaté tele

Se starým rokem 2012 se rozloučíme a do Nového roku vstoupíme s vizí uspokojených zvýšených finančních potřeb politiků, soudců, církví; méně spokojeni jsou ti, kteří se na ně musí složit zvýšenými daněmi.

Židé si zlaté tele postavili jako symbol modlářství, i v současnosti je mamon symbolem štěstí. Jenže, co to vlastně je, to štěstí? Míváme ho spojené s uspokojenými materiálními potřebami, tedy především s dostatkem peněz, nicméně, je štěstí opravdu spokojenost? Indie zdaleka není tak nespokojená jako Amerika. Je to tím, že Amerika je bohatá a tudíž šťastná, zatímco Indie je chudá a tím pádem nešťastná? Stačí si však všimnout zářících očí obyvatel rozvojového světa a psychiatrických klinik světa rozvinutého.

Zdá se, že štěstí nemotivuje, neboť svým způsobem neumožňuje další rozvoj a člověka omrzí. Naproti tomu neštěstí není nudné, neboť nešťastná mysl se nenudí. Nespokojenost cítí jen šťastný člověk nebo šťastná společnost. Rozvinutý svět se nemá na co těšit, chybí motivace, která by podněcovala k dalšímu růstu. Štěstí se opakuje a stejné podoby radosti a potěšení postupně přestávají mít smysl. Nic nedokáže člověka znudit tak jako štěstí.

Má se tedy většina veřejnosti, jejíž průměrný plat zdaleka nedosahuje úrovně politiků, soudců a veleúspěšných podnikatelů, radovat? Určitě v situaci, kdy jsou bohatí ve svém srdci, kdy jejich majetkem je jejich moudrost, jako u Bianta z Priéné, který odcházel z vlasti obsazené nepřítelem se slovy „Omnia mea mecum porto“, neřešil peníze ani majetek.

Málo peněz je problém, příliš mnoho peněz je problém také. V obojím případě není v mysli nic jiného, a o ničem jiném se nehovoří. Co je však hodně a co je málo? Kde je míra? Když kručí v žaludku delší dobu hlady, tak je zle. V našem zeměpisném pásmu se však hlady neumírá.

Normu přiměřenosti nastavují ti, kteří jsou na očích - politici, soudci, církve, umělci. Ti dávají příklad dobré a špatné praxe, vzor, ke kterému veřejnost vzhlíží a napodobuje. Útěchou může být, že vnější bohatství nemusí jít společně s bohatstvím vnitřním a fakt, že nejlepší lidé v historii lidstva jako Buddha, Kristus či Matka Tereza, majetek a peníze neměli, ani o ně nestáli.

Modloslužebnictví penězům je náboženstvím, o kterém se můžeme domnívat, že přináší štěstí. Ne, že bych ho někomu nepřála, ale přeji k němu i zmíněnou spokojenost a především zdraví. To je totiž - dle WHO stavem  tělesné, duševní a sociální pohody, výsledkem souladu vzájemného působení organismu a prostředí.  Je stavem, který umožňuje jednotlivcům a skupinám lidí poznat vlastní cíle, uspokojovat potřeby, reagovat na změny a vyrovnávat se s nimi.

Zdraví je pozitivní koncepcí každodenního života, která zahrnuje společenské a osobní zdroje stejně tak jako fyzické možnosti, zlaté tele sem, nebo tam, hapruje-li zdraví.