Za tři roky tomu bude 600 let, co církev svatá exkomunikovala a zaživa upálila kazatele Jana Husa proto, že si dovolil kritizovat její materialismus; paradoxně za tři dny by se mělo hlasovat o církevním „narovnání“ v řádu desítek miliard. Finanční výplata by způsobila další zadlužování již dnes značně zadluženého, většinovým přesvědčením ateistického národa.
Byla jsem před časem na jižní Moravě, ve vesnici, kde katolická babička chodila každou neděli do kostela; její dcera se vůči církvi vymezovala argumenty, že musely jako děti pracovat na farském a pozorovat faráře laškujícího s kuchařkou. Po jeho smrti se na faře našly plné kýble peněz. Vnoučata jsou nábožensky vlažná, nicméně se žení s katolickým potomstvem a tak se třeba řešilo, že taťka kostelník donutil těhotnou dceru nést na pohřbu monstranci. V současnosti tam mají faráře, který kázání četl z Katolických novin s výmluvou, že odjíždí do ciziny. Od místních jsem se dozvěděla, že pořád někam jezdí. Urostlý, zdravý muž zasnoubený s církví svatou, u které má své jisté. Pravidelné podpory od státu, výběr peněz při nedělních mších od oveček, od kterých je zván na nedělní obědy i s výslužkou. Když jsem ho pozorovala, tak jsem si uvědomila, kolik starostí má oproti němu takový místní mladík zasnoubený nikoliv s církví, ale se ženou: byt, hypotéka, zaměstnání, živobytí, děti, manželka…
Na Staroměstském náměstí byla minulý týden agitka na ochranu nenarozeného života. Organizátoři seděli na zábradlí, před sebou měli plakáty s nápisy, že je třeba nechat žít každé embryo. Tato aktivita souvisí s přikázáním „nezabiješ“. Vzhledem k tomu, že církevní hodnostáři nemívají děti, jsou jejich rady ohledně vztahů mužů a žen a z nich počatého potomstvo neznalé reality, kterou nezažívají na vlastní kůži. Vše reprodukují celá staletí, jejich sexuální energie se přitom netransformuje do myšlení, to nahrazují dogmata, jako spíš do tělesné hmotnosti. I to je téma, kde církev nedává žádné příklady a řešení: výživa, nadváha, civilizační choroby, mechanické prodlužování života, přístup k smrti. Církev brání nenarozený lidský život, a jak se přitom staví k mrtvým v křížových výpravách, na misiích, zaživa upáleným „čarodějnicím“ včetně Jana Husa? A co metody chovu a zabíjení zvířat? K tomu církev mlčí, neboť není vegetariánská. V červnu proběhla ekologická konference RIO + 20 o životě na Zemi, kde se celé roky diskutuje největší problém světa, kterým je přelidněnost planety. I přes starost Spojených národů si církev žije klidným neměnným rytmem v celibátu a druhým radí, jak žít. Ženám povoluje charitu, službu, péči. Jiné ambice netoleruje, viz příběh paní Ludmily Javorové: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ludmila_Javorov%C3%A1.
Margorzata Klecka z Polska, která se věnuje rodinám s dětmi postiženými fetálním alkoholovým syndromem (FAS) mně blahopřála k tomu, že žiji v Čechách, kde nás Jan Hus zbavil strachu ze všemocnosti církve tím, že se jí postavil a zasloužil se tak o naši zdravou skepsi a kritický rozum. V katolickém Polsku, kde se musí narodit každé počaté dítě i matce, která nemá podmínky na to se o něj postarat, jich velká část trpí syndromem FAS. U nás se tato nemoc téměř nevyskytuje.
Každá nevládní organizace, která žádá stát o finanční podporu, musí napsat projekt a zdůvodnit každou požadovanou korunu, a tu řádně vyúčtovat. Z chování vlády, v jejímž čele stojí katolík, mám pocit, jakoby neuplynulo téměř 600 let od smrti Mistra Jana Husa. Kdyby žil, tak by měl i dnes plné ruce práce. Budou-li církvi přiklepnuty požadované prachy, pak by se mohla odsouhlasit i změna názvu České republiky na - cizinci používaný - Kafkaland.
Na závěr ukončím citátem nositelky Nobelovy ceny míru Wangari Maathai, kterým vystihla zásluhy církve: „V dávných dobách se lidé klaněli hoře, uctívali ji a přinášeli jí oběti. Poté, co se obrátili k hoře zády a začali uctívat abstraktního boha na nebesích, vykáceli stromy, půda začala erodovat, vyschly prameny vody, zmizela zvěř, ptactvo a tím začala krize přírody a s ní i člověka.“
