aneb za vším nehledej ženu. Ani za svedením Adama, ani za svedením Nečase. Vždy jsou u toho oba dva: ona i on; 50 : 50, půl na půl.
V případě druhého svedeného se mohou přičíst i nějaké body navíc za zodpovědnost státem placeného šéfa úřadu, vlády a partaje; dále též otce dětí, ženatého manžela a praktikujícího katolíka.
Kde zůstaly ideály ctnostného a mravného muže, skalního obhájce rodinné politiky? Že by je mohla zlikvidovat jedna žena? Čím myslel a myslí expremiér? Že by platilo lidové, že rozkrokem? Za veřejné finance? Co tomu říká církev, kde je aktivním věřícím a jejíž ideologie stojí a padá s celibátem a neposkvrněností? Uplatil ji snad odpustkem ze státních peněz, podobně jako ze zadluženého státního rozpočtu přeplácel svou milenku? Jeho zpovědník to bude vědět, ale bude mlčet, aby nepřišel o jazyk.
K této úvaze mě vyprovokovala kamarádka slovy: „Toho Nečase je mi líto.“ Mně ne, protože má průšvih, za kterým se hledá žena jako tolikrát v minulosti i přítomnosti. Vypadá to tak, jakože on nic, to ona všechno zavinila. Ona organizovala vysoce postavené pány tvorstva, aby je posléze mediálně zastínila. On z toho vychází málem jako hrdina, který lásce obětoval posty, rodinu, čest i slávu.
Je až s podivem, v jakých souvislostech přitahuje ženský rod pozornost, přestože statistiky jasně říkají, že 95 % trestných činů páchají muži. Na televizních obrazovkách defilují jako kriminálnice ženy. Teď je momentálně na programu vražedkyně tří dětí. Kde byl a co dělal otec? (Nebyla náhodou vykonavatelkou jeho vůle, podobně jako je vykonavatelkou vůle šéfa jeho sekretářka, asistentka či vedoucí kanceláře?). Amnestovaným vězňům také dominovala žena - zlodějka Máňa, přestože z celkového počtu téměř sedmi tisíc propuštěných nebylo ani 10 % žen.
Nejspíš to bude tím, že ženy jsou pro heterosexuální muže fotogeničtější, anebo tím, že muži vládnou médiím, politice, bankám, nadnárodním koncernům a mocným církvím a tudíž si nechtějí a nebudou kálet do vlastního hnízda?
Být ženou na strategickém postu mužsky ovládaného světa znamená ovládat mužské hry a tyto hry hrát, což je však hra s ohněm, jak dokazuje dramatický příběh intrik expremiérovy milenky. Kolik dalších žen však baví hrát tuto politickou vrcholovou hru o hodně peněz a málo práce?
A co mohou současné Evy dělat? Můžeme chutnat a jíst ovoce ze stromu poznání a díky tomu se orientovat v manipulačních hrách. Nemusím být velkou otrokyní, hříčkou či stínem muže, ale mohu být svou vlastní, malou paní. A mám-li plné zuby všudypřítomné nemorálnosti, mohu nastavovat zrcadlo a při každé příležitosti dávat zpětnou vazbu. Nedávno jsem takto diskreditovala souseda, který se chvástal, že přelstí měřidla na topení otázkou, zda se nestydí veřejně hovořit o okrádání lidí, které denně potkává a dívá se jim do očí? Snažil se obhajovat všudypřítomnou zlodějinou, s tím, že je společenskou normou. Alibismus, při kterém politici a jejich slabé charaktery ovlivňují jedince dle přísloví, že ryba smrdí od hlavy.
Expremiéra mi, na rozdíl od kamarádky, líto není. Je mi líto, že pozitivní charaktery se vyskytují snad už jen v pohádkách.
