Čekání na prince

Začíná doba plesů a s ní vzrůstá šance popelek, že se objeví princ na bílém koni, dnes raději s mercedesem. Ani není třeba mít malou nožku, stačí být mladá, krásná, 90-60-90.  

Asi přeháním, ale schválně se všimněte, jaké analogické vzory chování se vytrvale nabízejí mladým dívkám. Popelka je charakteristická. I dnešní …náctileté, maximálně třicetileté hledají zavedené autority, a jelikož mladých a bohatých je málo, tak se šťastně zamilovávají do padesáti až sedmdesátiletého zpěváka, politika, architekta, knížete, fotografa, režiséra...

Ačkoliv práva přírody jsou v současném lidském světě vědomě potlačována, podvědomě si biologická zákonitost prosazuje své. Jde o reprodukci, zachování rodu a druhu na jedné straně, na straně druhé stále přetrvávající podvědomá patriarchální potřeba předávání genů a rození dědiců. Přemnoženost homo sapiens movití a zabezpečení dárcové spermatu neřeší. Jde o jejich geny, ne o lidstvo a biologickou rovnováhu jako takovou. Mladí muži jsou přitom, oproti stárnoucím samcům, v nevýhodě. Jsou sice fyzicky v kondici, ale co je to platné, nejsou-li pokračovateli slavného či majetkově zabezpečeného rodu, a začínají-li od píky, pak nemají šanci konkurovat starším, heterosexuálním mužům.

Spousta mých známých žen žije stále v zajetí tohoto stereotypu. Podvědomě vyhledávají generační dědečky, aby se pokoušely z nich učinit otce svých dětí. Hledají ideální partnery, přičemž hodné a šikovné mladíky často míjejí bez zájmu. 

Já s tím sice nic nenadělám, příklady táhnou a ty tradiční jsou i v 21. století tohoto druhu. Učíme se sice ekonomické soběstačnosti, ale přece jen jedno očko pošilhává po nějaké té šikovné partii, což je i mediálně živený vzorec chování.

Při té příležitosti mě napadá, co kdyby si dnešní, často atraktivní pade-sedmdesátky začínaly ve větší míře s ….nácti-třicetiletými mladíky? Co nám v tom brání, kromě (silných) společenských paradigmat?