Myslím na uplynulé tři roky podporující tvořivost a aktivitu v rámci Akademie umění a kultury pro seniory, kde bylo možné si vyzkoušet hru na hudební nástroj, malovat, zpívat, tančit, hrát divadlo.
Šlo o pilotní projekt, který vymyslel ředitel hostivařské ZUŠ pan Stárek, jehož příběh je 6. v pořadí na tomto odkazu: https://www.nadacekj.cz/laskavec/.
Projekt se rozšířil závratnou rychlostí nejen na území hlavního města, ale i za jeho hranicemi, dokonce i za hranice naší země. Opět dala Česká republika něco světu, a v roce stého výročí jejího založení to je hodně dobrý počin.
Nešlo jen o to zasednout do školních lavic a dále se vzdělávat, přínosem byl především sociální život, navázání nových kontaktů, setkání s lidmi, které bychom jinak nikdy nepotkali. Co si budeme namlouvat, poté, co jsme se přesunuli z pracovního života do věku důchodcovského, se sociální život značně zúžil. A s užším obzorem přichází i větší koncentrace na sebe, své křivdy, bolístky, problémy.
Dá se říct, že projekt splňuje roli vertikální, kdy jsme se něco naučili i horizontální, neboť jsme se poznávali skrze své společné i rozdílné zájmy. Akademie je také motivací pro prarodiče doprovázející vnoučata, aby chápali, co se děcka v ZUŠkách učí a mohli jim s tím případně pomoci.
V rámci nápadu „Senioři seniorům“, respektive „Seniorky seniorkám“, protože aktivní ženy vyššího věku převažují, si část z nás udělala společnou SWOT analýzu silných a slabých stránek projektu, jeho příležitostí a hrozeb.
Jednoznačně silnou stránkou je fakt, že projekt financuje Magistrát hl. města Prahy a hraje se zde „hodně muziky za poměrně málo peněz“ uvážíme-li, že prostory zde jsou v rámci stávajících Základních uměleckých škol, kvalifikovaní kantoři taktéž, kompenzuje se tudíž jen investovaný čas.
Kompetence, zájem a péče, jakou jsme na lekcích zažívali, předčila veškerá naše očekávání, byla to nadmíru optimistická setkávání, pohodová a díky tomu prospěšná tělu i duši. Kdyby se dal udělat průzkum efektivity, tak by nepochybně vyšlo najevo, kolik tento nápad ušetřil státu na výdajích za zdravotnictví, neboť je známo, že tvořivost a humor eliminují stres, prospívají dobré náladě a potažmo celkovému zdraví. Již Robert Burton před čtyřmi sty lety napsal, že „humor čistí krev a činí tělo mladým, živým a schopným jakéhokoliv použití, neboť sám o sobě je dostatečným lékem.“
Paní lektorka tance při ZUŠ Bajkalská obdržela od svých studentek Fotoknihu, kde je zmíněno, že jsme vystupovaly třikrát na prknech Velkého sálu Městské knihovny společně s dětmi a mládeží, čímž docházelo i k unikátnímu mezigeneračnímu setkávání.
„Reakce publika byly nadšené, sklízely jsme ovace přesto, že jsme mívaly trému. Přece jen společnost, které dominuje kult štíhlosti a mládí by mohla být netolerantní a kritická k našemu věku či nadváze, což se nám i jednou doneslo. Vzápětí však bylo vzato zpět s oceněním naší spontánnosti, že se dobře bavíme a nehrajeme si na žádné umělkyně. Cenila se naše odvaha jít s kůží na trh a být tím pádem i dobrým příkladem pro ostatní, kterým společenské stereotypy a zavedená klišé brání v seberealizaci. Bez trvalého povzbuzování a podpory paní lektorky bychom však neměly šanci.“
Za slabou stránku a zároveň hrozbu jsme označili blížící se volby a s nimi i možnou obměnu Radnice, neboť je známo, že nová košťata nově metou a mohou se chtít zviditelňovat různými opatřeními, která nemusí být vždy konstruktivní. V současnosti projekt zaštiťuje radní pro oblast školství a sociální politiku, paní Ropková, které patří velký dík.
