Oficiální mediální hyenismus - si i platíme.

Přestávám naprosto vidět rozdíl, mezi zpravodajstvím bulvárním a veřejnoprávním. Stejná témata, stejný styl, stejně „seriozní“ informace.   Co mne ale skutečně dostává do varu je hyenismus, který zřejmě nemá žádné hranice.

Domníval jsem se, že žurnalistika je disciplína, oplývající jakousi profesní hrdostí a mantinely jak etickými, tak i osobně morálními.

Každý spot, reportáž, či rozhovor je dílem několika lidí a několik jejich nadřízených má prst na spoušti, který buď povolí, nebo nepovolí puštění do éteru.

Tito lidé mají často rodiny, děti, příbuzné, přátele a mezi nimi se zřejmě chovají, jako normální lidi.

Kde je ta hranice, kdy přecvakne ten přepínač, co z vás udělá najednou hovado?

Na vrátnici ČT, TV Nova, Pima?

Když jdete po šichtě domů, tak si zase u píchaček hyenismus odložíte?

Jak je možné, že děláte najednou nechutnosti skutečně extrémní a ještě se přitom tváříte, jako že s někým cítíte?

Jak si můžete sami před sebou zodpovědět způsob, jakým vláčíte zavražděnou Aničku tiskem, rádii a televizemi?

Je potřeba z mrtvého tělíčka vydojit i poslední kapky senzace a z nešťastných rodičů zbytek exkluzivity případu?

Kdo se vás o to prosí?

Zdaleka ne všichni lidé mají žaludky, jako vy.

To je fakt hrozně dojemné, jak se tváříte účastně a pasete se přitom na detailech, jako je třeba úvaha nad fází rozkladu těla, či působení dravé zvěře.

Vy jste zvěř!

Vaše slova o tom, jak jsme všichni zdrceni, jsou k smíchu.

Vy jste spokojeni. Snad dokonce i šťastni.

Jsem rád, že nemusím dělat takovou jidášskou práci. Nemohl bych provozovat vaše řemeslo, protože nemám duši supa.

Člověk, který je z tohoto činu obviněn, se pokusil o sebevraždu.

Vůbec se mu nedivím, protože vám asi o presumpci neviny nikdo nic nikdy neřekl, že?

Já dosud nevím, jestli zločin spáchal-vy ano?

Ano-také jej podezřívám, ale že bych jeho jméno, fotky a videa s jeho obličejem vláčel televizemi, to bych si nedovolil.

Co když to třeba on nebyl (byť na něj vše ukazuje a věc se jeví jasně), co by ho asi tak po propuštění čekalo za život?

Vaše krátká omluva za dlouhou TV masáž a- nic.

V den jeho pokusu o sebevraždu, celé ráno běžel na ČT24 na horní části obrazovky výrazný titulek s textem“ Křestní jméno příjmení se ve své cele pokusil o sebevraždu“.

Takhle vypadá zpráva dne?

Vám nestačí, jak se to řeže v Líbyi?

Jak umírají a budou umírat lidé v Japonsku?

Že jsou sociální demokrati tak tupí, že si zvolili do čela Sobotku?

Že je jaro?

Je tohle skutečně tak novinářsky okurková sezona, že tohle pro vás největší tahák a tak s ním otravujete nekonečně dlouho s tím, že pranýřujete člověka, který nebyl odsouzen?

Přál bych vám, abyste se dostali do takové situace (pokud možno nevinně) a ona by vám změkla huba hrdinové pera.

Je pro vás tak vzrušující pohled na Aniččina otce s hlavou v dlaních, že nám jej ještě po její smrti, kdy vaše „informování“ už nic neřeší (a prevencí se neohánějte) strkáte před oči v hlavních zprávách…proč?

Je to skutečně vaše ujetost, nebo primitivita, či jste prostě necitelní hajzlové bez kouska studu?

Vy byste se měli všichni společně sebrat, postavit se před kameru a zkroušeně poprosit za odpuštění.

Zajímavé je, že jakmile nějaká kauza zavání rasismem, či xenofobií, jste opatrní, protože to je pro vás tenký led.

Zasloužili byste všichni nakopnout lyžákou do…….dobytkové.

A ještě za to chtějí platit…