Ochrana dětí-pepřák do školy?

Je mi jasné, že bude spousta názorů pro i proti a zvažuji všechny možné aspekty tohoto kroku. Ale ne všichni rodiče mohou děti denně vyzvedávat u školy a to, co se děje v poslední době, to už opravdu sranda není.

Všichni si určitě pamatují případ pohřešované Aničky Janatkové, která zmizela cestou ze školy před více, než čtvrt rokem.

Je to jen jeden z medializovaných případů, tedy pověstná špička ledovce.

Ale počet napadených, podivně oslovených a skutečně unesených dětí (s různým koncem) stoupá a vnímám jako skutečnost alarmující.

Kamarádka má desetiletou dcerku, která je hodně bázlivá i normálně, ale teď, když ví, co se děje (před její školou k pokusu o únos nedávno také došlo, přesto, že se tam pohybuje stále hodně lidí), má z cesty domů panickou hrůzu.

A to jde jen přes frekventovanou silnici před školou a pak asi 100 m k domu.

Jiné děti jsou na tom mnohem hůř, pokud cestují autobusem a pak i dlouhý kus cesty ze zastávky domů.

Navrhl jsem její mamince, že jí dám pro případ nutnosti pro dcerku kasr (obranný pepřový sprej-paralyzér).

Ta se okamžitě zděsila, to děti do školy vůbec nosit nesmí, a že by měla průšvih a že to nejde.

Ale je zoufalá, protože je s dcerkou a sama a ta ji denně prosí, aby jí nenechala jít ze školy samotnou. Jenže to opravdu vždy není možné.

Nevím.

Víme, co děti dokážou, že by se s kasrem mohly pochlubit, hrát si, použít to v legraci a nebo i ve zlém na spolužáka.

Že může kasr dítěti někdo zcizit a udělat problém.

Že může nastat spousta okolností, kdy je přítomnost takového prostředku polemická.

Ale je fakt, že pokud bych věděl, že dítě je chápavé a nekonfliktní, pochopí, když mu vyložím, jak je ta věc nebezpečná, že nesmí nikdo vědět, co má a že může za být sprej nebezpečný i pro toho, kdo s ním zachází, tak bych to asi risknul i proti školnímu řádu-a pak si to sám zodpověděl.

Nebo jít do školy a tam sdělit, že si přeji, aby dítě mělo něco podobného k dispozici a že by mu to učitel vydal třeba až po poslední hodině?

Jasně, že taky hned vidím plný regál kasrů a frontu dětí zatěžujících personál.

Pořád je pro mne ale horší představa bezbranného děcka proti dospělému únosci, které je prakticky bezmocné-a ta hrůza, kterou může prožít…radši nemluvit.

Paralyzér v aktovce je samozřejmě k ničemu. Ten by musel být v ruce, a nebo aspoň po ruce v kapse. Také je jasné, že by musela předcházet podrobná instruktáž – jak s tím zacházet, co to udělá v uzavřeném prostoru…atd.

Další problém by mohl nastat ve školní jídelně, nebo družině, kde děti švihnou s aktovkou i bundou v šatně a letí do fronty-i to by se muselo nějak ošetřit.

Prostě si myslím, že malé dítě by mělo mít aspoň nějakou šanci proti potenciálnímu útočníkovi a spousta postižených dětí, či rodičů by mi asi dala za pravdu.

Snad každé dítě má dnes mobil, který slouží mimo jiné i rodičům ke kontrole a i ten umějí zneužít dost nehezky.

Ten jim ale v kritické situaci je často na nic.

Zajímají mne Vaše názory na tuto věc.

Věřím, že spousta rodičů již děti i v tomto smyslu vybavila.

........................................................................................................................................................................

Prosím křiklouny, verbální sportovce, monitorové Všeználky a další virtuální hrdiny, aby se realizovali někde jinde, protože toto téma vnímám, jako dosti vážné.

Děkuji.