Takové a jistě mnohé další „úsměvné“ rébusy by se daly skládat ze jmen neschopných, anebo naopak schopných mnohého našich úředníků a politiků.
Bohužel je smutným faktem, že naprosto zištných je ve vrchních patrech české exekutivy nesporně valná většina.
Zpočátku se jedná především o vlastní zviditelnění, a jak se zadaří se usalašit na dobrém fleku u penězovodného koryta, začnou se dít věci.
Jako zejména tristní a katastrofickou vidím skutečnost, že nikdo není absolutně za nic odpovědný.
Každý je přece „lidsky omylný“ a to i neomylní.
Jak jinak si vysvětlit, že pro zisk volebních hlasů budeme všichni (i my, kteří nechceme) dotovat církevní restituce v době, kdy nejsou peníze vůbec na nic?
Populisté zase chrastí registračními pokladnami, aby se další drobní podnikatelé zase dali zašlápnout víc pod zem přes to, že kromě Itálie (jejíž hospodářský růst zřejmě toužíme následovat) je nikdo nezavedl, protože k ničemu pozitivnímu nevedou.
Peníze utíkají přece jinde a ve velkém. Korupce kolem státních zakázek a jejich následné nafukování ve formě víceprací jsou toho dokladem.
Velice dojemně ministr školství Josef Dobeš šermuje proklamacemi o tom, že pokud se nepodaří zajistit kvalitní projekty na čerpání dotací z totalitního paskvilu jménem EU, vyvodí z toho osobní zodpovědnost.
Jakou?
Ptám se-jakou osobní odpovědnost?
Že složí úřad, odevzdá klíče, sbalí si švestky a odebere i se svým (na pěst) poťouchlým arogantním úsměvem do předem nachystané trafiky?
A kolik z těch miliard, které jeho zásluhou do státní kasy nepřijde, kolik jich ze svého osobního konta s výrazem granda do rozpočtu pak sám dotlačí?
Když doprasí projekt podnikatel, tak přijde o své peníze-třeba o všechny a ještě na něm zůstanou viset dluhy.
Ne tak státní zaměstnanec.
Úředník, či politik si vyklidí stůl a odchází středem, protože:“na jeho slova ještě dojde“.
A to jsou ti, kteří zamořili tuto zem super a hypermarkety tak, že jich máme v Evropě na hlavu nejvíc, čímž udusili podstatnou část středních a malých podnikatelů, nechali zastavět hnusnými halami spoustu zemědělských ploch, na kterých se tím pádem nevsakuje voda do země, anebo ploch ve městech, které mohly sloužit podstatně jinak a lépe.
A to vše, aby do nás řetězce mohly cpát nekvalitní, často prošlé potraviny, aby mohly dřít ze svých dodavatelů nájemné a regálovné a aby např. Lídl měl během jedné jediné noci koordinovaně bez povolení vykácené stromy kolem svých prodejen včetně chomutovské stoleté lípy.
Co takového úředníka nutí skutečně ekonomicky a pragmaticky myslet, neřkuli konat?
Nic…ale vůbec nic.
Na ostudu si všichni podobní zvyknou po pár měsících v úřadě, protože stále dokola rotující aféry všeho druhu jim dají narůst kůži hrocha-nebo spíš několika tlustokožců a křídla moci je vynesou vždy nad marast, který způsobí svou nekompetentností.
Mohou si dovolit mnoho a aroganci moci se meze nekladou.
Kachní žaludek, ostré lokty, již zmíněná pokožka, dobré kontakty s morální spodinou (tedy státní a podnikatelskou elitou-s výjimkami), nadřená rétorika, voskový úsměv, …to jsou atributy potřebné k tomu, aby tu někdo mohl v politice vyfasovat funkční páčku.
Svědomí, dobrá vůle, slušnost, vize, - k smíchu.
Je to sice pořád lepší, než když se dopotácí k veslu užalovaná levice a začne rozhazovat, ale i tak je to děs a hrůza.
Navíc-je už jaksi běžnou praxí, že tito funkcionáři nemusí držet slovo.
Ne, že lžou. Na to si dají velký pozor, aby jejich mediální obraz byl křišťálově křišťálový, takže oni nelžou nikdy…jen se někdy mohou mýlit. Ale to je přece tak lidské…
To je asi jediná lidskost, kterou se blíží lidem tam dole, kam oni ani nedohlédnou.
Ale není vůbec žádný problém nedržet slovo.
Vždy je přece možné ohánět se novou situací a změnami klimatu ve společnosti, ekonomickými změnami a pak ta skvělá modla-finanční krize.
Politické karikatury typu Marek Benda, Bohuslav Sobotka, Ivan Hašek, Zaorálek, Tluchoř, stejně jako odboroví loutkoherci Zavadil, či Engel ani komentář nepotřebují.
Ještě, že už je aspoň jaro…
