Všiml jsem si, že spousta lidí kritizuje kapitána výletní lodi, která předevčírem jeho vinou ztroskotala u italského pobřeží.
Zatím je šest mrtvých a šestnáct pohřešovaných.
Záchranné práce musely být přerušeny pro nepřízeň počasí.
Lidé, jejichž nácvik krizové situace byl údajně naplánován až na další den, prožili peklo a jiné peklo jejich příbuzní.
Kapitán sice neodhalil skálu, na kterou loď narazila a rozpárala se o ni, nerespektoval příkazy pobřežní hlídky, že se má vzdálit s lodí od břehu (to ale přece nemohl, když se potřeboval předvést před kámošem), zato se ale velice rychle sám vzdálil z potápějící se lodi, aby na břehu naskočil do taxíku a ujel do bezpečí.
To ale přece není divu.
Vždyť on zažil duševní otřes, velké nebezpečí a na lodi by stejně nebyl nic platný.
Stejně to tam vedl nějaký další důstojník, takže jakýpak copak?
Kapitán je přece nejdůležitější osoba na lodi a jeho život je tedy nejcennější.
Důchodci a rodiče s dětmi si nějak poradí-vždyť to bylo ke břehu sotva 400 metrů a ti co byli v podpalubí…těm by stejně pomoci nemohl.
Tak se tam radši nechtěl motat, aby nepřekážel.
Navíc potřeboval čas na to, aby vykoumal nějakou objektivní příčinu v jejíž důsledku se loď potápí.
To pak jdou kodexy, morálka, nepsaná i psaná pravidla dodržovaná po staletí stranou.
Tak proč si tolik lidí myslí, že statečný kapitán Korkorán by zasloužil poopravit lyžákou billiard?
Kapitán…to zní hrdě.
