Je náhoda, nebo je osud?

Nepatřím k lidem, kteří si myslí, že nic není náhoda. Spousta věcí se sebou samozřejmě souvisí, protože leccos má svoje příčiny a pak také důsledky, ale-jen některé.   Občas slýchám od některých moudrých, že náhoda neexistuje. Zní to tak vědoucně, že tato fráze nepřipouští diskusi, protože její obsah je konečný a ve svém tvrzení neoblomně definitivní. Omítám odmítání polemiky a s chutí se do ní pustím přesto, že na rozdíl od oněch tvrditelů patent na rozum nevlastním.  

Není to jen tím, že odmítám dogmata jako taková, ale hlavně v tomto tvrzení, jež mnozí prezentují jako pověstnou boží ruku, vidím jen pevný postoj.

Ovšem stojící na nepevných základech.

Příklad:

Sedím doma a najednou mi do mobilu přiběhne smska v tomto znění:

„Jak se máte? Zuzka.“

Číslo je neznámé a Zuzku znám jen jednu-s tou si ovšem tykám, protože je to kamarádčina sestra.

Možná změnila číslo a chce mne poškádlit…

„Která Zuzka-z Bezdězu?“

„Na Bezdězu jsem nikdy nebyla.“

Poctivě listuji pamětí, ale žádná další Zuzka se mi nevybavuje.

No nic. Uvidím, jak se to vyvine, a píšu:

„Mám se dobře a právě čtu dopis od své adoptivní dcery z Indie“

Chvíli se nic neděje a pak přijde text:“Omlouvám se za omyl-píšu někomu jinému. Přehodila jsem poslední čísla“

Po další chvilce přijde ještě pochvala za adopci dítěte v Indii a vysvětlení, že píše svému právníkovi.

„Právník? Obhájce? Zabila jste manžela?“ odpovídám.

„Nojo, zakopala jsem ho na zahrádce a pes ho vyhrabal a tak jsem mu byla před dvěma měsíci na svatbě za svědka. SMAJLÍK“

To mne pobavilo a tak jsem dále reagoval způsobem, který pobavil i dámu na druhém konci.

Nebudu dál slibně se rozvíjející konverzaci reprodukovat a jen uvedu fakta.

Dáma je bez partnera (stejně jako já-i když u mne by se jednalo o partnerKU), přiměřeného věku, zjevně inteligentní a vnímavá stejně jako vtipná a milá. Když mi po čase přistály v telefonu její fotografie, tak jsem s údivem musel nevěřícně konstatovat, že je navíc hezká a patrně charismatická.

Co z toho eventuelně bude a jak to dopadne, to nechám na budoucnosti, na kterou se zatím mohu těšit-i to je fajn.

A říkám si-šťastná náhoda, protože její první smska mohla dojít milionům jiných lidí.

Pubescentovi, důchodkyni, homosexuálovi, …atd.

A ona zazněla signálem z telefonu, který patří zrovna mně, který takovou ženu ve svém životě možná postrádá.

Někdo okamžitě prohlásí, že to tak mělo být, že se máme potkat, něco si předat, něco spolu prožít a možná spolu zůstat.

Že nám to pomůže se o sobě sami něco dozvědět, posunout se v životě dál a třeba výš.

To je všechno možné, i když tyto formulace moc rád nemám.

Pro mne je to prostě náhoda.

Pokud ale řeknete, že je to předurčenost a ne náhoda, protože to jednoznačně má smysl, nebo dokonce budete žvanit o prozřetelnosti, tak se jen usměju a mám vás v pastičce, protože:

Na Nový rok ráno mi zazvonil telefon.

Měl jsem naspáno asi jen tři hodiny a navíc – číslo neznámé.

S nechutí jsem ho zvedl: „Prosím?“

„Máš tam ségru?“ zněl neurvalý hlas.

Netušil jsem, jestli jeho či mou…..:“Nemám“

„Jak to?“ zněl nechápavý dotaz.

„Hele nechtěl by ses představit, když už mě budíš?“

„Tady Roman“

„Neznám“

„Jak to??“ Pán je zřejmě inteligent a znají ho úplně všichni.

Zeptal jsem se ho odkud a kam volá-z Prahy do Prahy.

Tak jsem mu oznámil, že se do Prahy nedovolal a položil.

Nebudu to prodlužovat.

Do dneška už mi volal asi čtyřikrát, dožadoval se ségry a naposled dokonce Nadi, kterou taky neznám.

Stejný hlas-stejný Roman.

Blb, který si nechá špatné číslo v telefonu a vytrvale na něj nesmyslně volá své požadavky.

Je to také osud, předurčenost a končetina boží?

Aha-a co tímto osudovým omylem oba dva získáme v tomto případě?

Co si předáme a kam se posuneme?

Čím se tak zázračně obohatíme?

Co pro nás dva osud uchystal tak důležitého, že se postaral, aby mi podivný (a většinou zřejmě přiožralý) Roman volal dokonce opakovaně?

Mám se snad chystat na romantickou večeři s něžným koncem?

Tak z toho asi nic nebude...

Takže já vzkazuji osudu a daným věcem, ať si Romana nechá, případně strčí za klobouk a náhodě za Zuzku děkuji:-).

P.S.:Trochu odjinud-zkoušeli jsme si tykat, ale několikrát nás to vrátilo zpátky k vykání.

Má to svůj půvab jakéhosi tajemna a neznáma...