Anders Breivik-pohnutky a prostředky.

Stejně jako celý svět i mne loni šokovala zpráva a reportáž z Norska o šíleném střelci Adersi Breivikovi, který postřílel na Ostrově Utoia spoustu mladých lidí. V těchto dnech začal v Oslu s tímto vrahem soud a já o událostech s odstupen přemýšlím a snažím se vžít i do mysli člověka, který se pro tu zběsilost rozhodnul.

Musím přiznat, že mne zarazilo, že v Norsku se pořádá tábor sociální demokracie.

Považuji za zhovadilost působit politicky na dospívající mládež, ale je fakt, že jsem taky jezdil na pionýrské tábory jako dítě-jiné totiž nebyly.

Nevím úplně přesně, jaké podmínky jsou v Norsku, ale vím, že v v severských zemích se skutečně nebezpečně rozvíjí multikulturalismus podporovaný z oficiálních míst a v rozporu s vůlí občanů-jako leckde na světě. Jako i u nás.

I u nás se staví mešity pro ti vůli občanů, kteří si nepřejí islám.

A Breivik argumentuje tím, že je bojovníkem proti islámu a konal v sebeobraně.

Je jasné, že s tímto jeho tvrzením žádný soud nepohne a on jej naopak zneužije pro hlásání svých tezí.

Islám je reálným nebezpečím zamořujícím Evropu systematicky a znatelně-to je už dlouho a neoddiskutovatelně fakt.

Chápal bych tedy Breivikovy pohnutky a obavy o osud Norska, protože je odtud vidět dobře do Švédska, kde islám už dávno našel živnou půdu a začal tam značný průšvih.

Dovedu pochopit zoufalství člověka, který e na něco podobného musí roky bezmocně dívat a přitom nechce být bezmocný a chce něco aktivně sám proti těmto společenským úkazům dělat.

Tady ale mé pochopení pro Breivicka končí.

Nemyslím si, že je to magor, který má nárok na razítko nesvéprávnosti, či snížených rozlišovacích schopností. Věděl, co dělá a proč. Vyrobil bombu, inicioval ji a pak šel střílet děti do tábora 77 mrtvých. Proč nešel střílet islamisty do mešity-to jsou jeho konkrétní nepřátelé, nebo přímo (jako velitel odporu, za něhož se vydává) nenapadl se svými podřízenými nějakou teroristickou skupinu, kterou by jistě našli a odhalili? Proč nešel postřílet proradnou vládu? Když už teda jediné, co mohl vymyslet a chtěl udělat, je střelba do lidí. Ne, hrdina Anders šel a střílel bezbranné děti. Obávám se, že se u toho velice dobře bavil a užíval si to stejně, jako si teď užívá pozornost medií a pozici mučedníka, ve kterou zřejmě doufá.

V mých očích to není mučedník, hrdina a ani bojovník, natož velitel. Je to v životě neúspěšný posera, kterému nikdy nedala Anča odvedle, a on se rozhodl, že všem ukáže zač je toho loket. Tedy-ne všem…ale těm dětem ukázal. Věděl, že se mu nepostaví na odpor. Dospělí by se možná o něco pokusili, ale děti zachvácené hrůzou a panikou pro něho nebyly nebezpečné.

Věděl, že rozhodně neriskuje život, který jiným bral. On má dobře spočítané, že v Norsku není institut trestu smrti a jeho život se teď odehraje celý v deseti měsících na výsluní u soudu.

Částečně tam spor s multikulturalitou a vlastenectví budou jistě také, ale podle mne je to především narcis a zneuznaný jedinec takového modelu, pro který mám specifický terminus technicus-Ambiciozní nula.

Myslím si, že už z piety a jemu naschvál by mu media neměla věnovat žádnou pozornost, a nebo aspoň by se soud měl postarat o to, aby on neměl o své „popularitě“ žádné pozitivní indicie. Aby se nemohl ukájet svou slávou svoji pokřivenou duši, protože takhle si před sebou sám obhájí, že to stálo za to. Pak bude do konce svých dnů žít z těch deseti měsíců a svých hrdinských činů-já bych mu to nedopřál.

Spoustu mladých životů brutálně ukončil a mnohem víc, jich trvale změnil a poničil. Jeden pokřivenec, který hajluje v soudní síni. Posmívá se obětem a dojatě pláče nad svou netovou prezentací.

A Breivikovi za to všechno nikdo ani nerozbije držku…a to je špatně.

Ten středověk měl něco do sebe…