2010 Expedice Brazílie-Amazonie. Díl osmý- Vodopád.

CELÝ ČLÁNEK V ČTIVĚJŠÍ GRAFICE A TO VČETNĚ ZAJÍMAVÝCH FOTEK JE K VIDĚNÍ zde... Ráno jsme se po snídani nalodili do dvou člunů a bylo naplánováno (aniž bychom o tom něco věděli), že pojedeme chytat ryby k vodopádu. Ohledně informací to bylo vůbec podivný. Očekával bych a několikrát, jsem to urgoval, že každej večer bude porada, kde se dozvíme, co se bude dít další den, kam se pojede, co se tam bude dělat, jak to bude s jídlem, co si připravit…..ale náš lodivod Ali, kterýho jsme si překřtili interně na Porco Granje (Velký prase) a když nám lezl hodně na nervy, tak Porco Granje Negro (to samý, ale ještě Černý) s náma prostě naší budoucnost programově odmítal probírat a tak se nějak nedalo nic dělat.

Každopádně jeho přístup je přístupem tupýho debila a příště bych si rozmyslel s tupým debilem někam jet a ještě mu platit.

Bohužel o úrovni tuposti a debility Velkýho Černýho Prasete, jsme před vyplutím neměli ani ánukg i když jsem ho za trotla označil už ve chvíli, kdy ani nepozdravil a nepředstavil se.

No tak jsme vyrazili a projeli kus řeky proti proudu trasou, kterou by velká loď neměla vůbec šanci projet, protože to byla spíš říčka o šíři kolem 15 m.

Navíc spousta přirozených překážek byla takových, že jsme je i ve člunech museli přejíždět se zvednutým motorem (padlý stromy, atd).

Po cestě jsme občas byli vyzváni, abychom lovili ryby a tak jsme trolloval, vláčeli, mouchařili, ale to nám ti tmaví srandisti neřekli, že tam ryby už 100 let nejsou.

Až na jedný zastávce, kde jsme se vykoupali, Honzík zaseknul a zdolal pěknýho Tukunare.

Pak jsme bez zvláštních příhod dorazili až k „vodopádu“, což byl takovej malej slap, spíš teda křivá šlajsna s převýšením tak maximálně 1,5 m, u který jsme se zdrželi a chytali.

Poměrně brzo chytil Roman dva krásný Tukunare chvilku po sobě na streamera.

Zkoušel jsem pochopitelně mouchu taky, ale bez úspěchu.

Ryba teda u mne nebyla, ale zase jsem si za to pěkně při brodění v kroksech nakopnul pod vodou prsteníček u nohy, kterej do večera zmodral, takže jsem si ho zřejmě zlomil.

Čili-úplně bez zážitků jsem nebyl ani já.

Roman si taky užil slušnou dávku adrenalinu, když mu Hakeo protáhla jeho multiplikátor několikrát pískem, takže vydával zvuky, jako poraněný samec nosorožce (ne naviják-Roman), ale bylo mu to houby platný.

Stejně jsme měli my i naši tmaví průvodci poměrně vzájemně výhodu, že oni česky neumí vůbec, protože kdyby uměli, tak by se o sobě dozvěděli spoustu informací, o něž by rozhodně nestáli.

Pak jsme přetáhli přes to úžasný vodní dílo nahoru jeden ze člunů a na něm jsme pokračovali všichni, tedy 7 lidí.

Dojeli jsme k další terénní překážce, kterou jsme museli přetáhnout a před ní jsem ucítil při trollování ránu do prutu.

Instinktivně jsem zasekl a zásek seděl.

Na konci se zmítala a bojovala nějaká potvora, která na mne nebyla ale vůbec zvědavá.

Měla to ale blbý, protože já byl hodně zvědavej na ni, takže jsem ji za pomoci vláčáku přepral a vytáhnul boga-gripem do člunu.

Byla to poměrně dost zubatá ryba s nevlídnou čelistí.

Dělal jsem od začátku jednu zásadní chybu a to tu, že jsem odfláknul focení-to jsem nebyl teda sám.

Mysleli jsme si tak nějak pořád, že konečně dojedeme někam, kde bude ryb spousta a že ještě nafotíme hafo materiálu, takže ani tuhle rybu, kterou nikdo už pak nechytil.

Ji jsem jen tak ledabyle vzal na kameru a hotovo.

Teď s odstupem času mne to mrzí, protože vím, že kompozice fotek a jejich úroveň je bídná, ale s tím nic už neudělám.

Ještě třeba bude něco pěkných fotek z Romanova Canonu s teleobjektivem, ale ten se nějak nemá tomu, aby mi je poslal, protože se ještě nedostal zřejmě k jejich probrání a zpracování.

Po přečtení tohohle článku se jistě chytí za svůj nemalý nos a fotky připlachtí obratem))

Pak jsme jeli ještě kus proti proudu, abychom dopluli k jakési přírodní rezervaci, kde nás v chýši pohostili domorodci úžasným ovocným nápojem a mne nejvíc nadchly sladké maniokové placky-to mi vyloženě zvedlo náladu.

Navíc jsem na břehu našel nádhernou obří šnečí ulitu.

Roman se projel na originální indiánské kanoi, když zůstal viset na břehu woblerem.

Nafotil jsem několik vyloženě rezervačních fotek, i když třeba vykuchanej krunýř od želvy mi moc nekonvenoval, protože takovýho krásnýho zvířete je mi líto.

Ale chápu, že pro domorodce je to úplně to samý, jako pro nás třeba králík.

No ale na jídlo je teda králík lepší.

Možná, že je ze želvy dobrá polívka vyhlášená ve spoustě knih, ale maso jako takový je jak kus gumy a chuť není nijak výrazná.

Možná je to lepší u karety, nebo jiných mořských druhů.

Každopádně je to velice bezbrannej tvor a já bych to prostě nemohl zabít, pokud bych neumíral sám hladem.

Pak už jsme se vraceli zpátky a Porco Granje závodil se synkem, kterej řídil loď, na které jsme seděli my s Honzou.

Prasečí loď, na které byla Hakeo a Roman byla ale delší a štíhlejší, takže si Velkej Prasák často užíval vítěznej úsměv, když nás na rovince převálcoval.

U „vodopádu“ ještě průvodci naložili nějaký pískovcový desky, který pak asi někde zpeněžili a já se měl až později dozvědět, co se jim při tom podařilo dokurvit.

Když jsme se blížili ke kotvišti, tak zajeli do boční laguny, kterou přehradili sítí a tak jsme měli konečně možnost vidět větší počet ryb najednou.

Nebyla to ale žádná velká sláva.

Vytáhli asi 15 ryb a většinou to byly pirani a kašóry.

Když je ukládali do lodě, tak si všimnul starý průvoce,který a námi byl jen na pár dní, že u mého mušáku je zlomená špička.

Brada mi spadla až na zem.

Skvělej prut, kterej postavil Danek krátce před naším odletem a půjčil mi ho na testování-byl v hajzlu.

Zlomili ho zřejmě, když nakládali ty pískovcový bloky, ale pochopitelně se k tomu nikdo neznal.

Měl jsem úplně po náladě.

Jak to vysvětlím Danovi?

No vlastně to nebude tak těžký, protože on ví, že nelžu a tak vezme moje vysvětlení, jako fakt, ale situace je to nepříjemná i když jsem věděl, že to prostě přijme se stoickým klidem-stejně se člověk prostě stydí, protože když si něco půjčím, tak za to nesu odpovědnost.

S tímhle si černoši hlavu fakt nedělají a to nám ještě mělo být v budoucnu dáno se o tom přesvědčit…

Večer si zase hoši natočili motor, aby mohli čučet na televizi a tam my jsme se odebrali do hamaků na horní palubě.

Ke kraválu motoru jsme díky směru větru mohli ještě čuchat vejfuk a já po tom koaxiálu pokukoval zase o něco víc.

Bezostyšně nás totiž vypudili ze společenský kajuty, natahali si tam hamaky a my jsme jim byli úplně egál.

Nějakej vztah zákazník-dodavatel, to prostě neexistovalo.

Bohužel se člověk nemůže sebrat a ukázat záda, jelikož by s největší pravděpodobností nepřežil.

Korektnost je jim absolutně cizí a vědí, že mají člověka v moci.