Vánoční překvapení

Jakou jinou povídku zvolit v tento čas, než právě o dárcích a překvapení? Ani o Vánocích ale nezapomeňte, že není všechno zlato, co se třpytí.

Bedřich Mrázek se zavrtěl v křesle před televizí a nespokojeně zabručel. Být to jen na něm, vánoční dárečky na pracovišti by úplně vynechal. Obě jeho kolegyně z účtárny se v takových hloupostech zřejmě vyžívaly. Obdarovávaly se navzájem a nevynechaly ani jeho. Bylo by nevhodné jen přijímat. Bedřich Mrázek vždy věděl, co se sluší a patří. Ale co, sakra, zase vymýšlet? Mrkl po očku na svou ženu Alenu, rozvalenou na gauči. Mohla by mu poradit, ale nemůže ji rušit při seriálu. Dala by mu co proto! Jak očekával, Alenka si hned věděla rady.

,,Kup to, co já. Nestojí to moc, je to originální, vtipné a napínavé, jak to dopadne!"

Bedřich na ní visel očima.

,,Dej každé vsazený tiket na sportku."

Hm, to není špatný nápad. Do nedaleké prodejny tabáku se vydal hned. Nakonec zvolil hru Šťastných deset. Ve své účetnické hlavě došel k závěru, že tady je šance na potencionální výhru vyšší. Pro korpulentní kolegyni Věru Královou zaškrtl čísla vysoká, široká a oblá. Pro titěrnou Marii Duškovou nízká, úzká a špičatá. Bedřich měl cit pro čísla a jako správný účetní je viděl za vším. Doma dal každý tiket do žluté obálky, aby dojem byl perfektní. Obálky nadepsal ,,M" a ,,V" a šel spokojeně spát.

Obě kolegyně ho chválily za úžasný nápad. Věra se chichotala, že určitě vyhraje milion a jemu dá deset procent. Bedřich dostal balíček skořicové kávy. Jaká nuda!

Hned 2. ledna, když se vrátili do kanceláře, Věra hlásila, že nic nevyhrála.

,,Vážně, pane Mrázku. Jestli máte schovanou vyplněnou sázenku, můžete si to ověřit na internetu. Abyste neřekl, že zatloukám."

,,Já ještě ani nevím," řekla Marie.

Že ani nebyla zvědavá, pomyslel si Bedřich. Po návratu domů se hned podíval do zásuvky v předsíni. Sázenky tam opravdu ležely. Sedl si k internetu a nějakou chvíli mu zabralo, než přišel na způsob, jak výhru zkontrolovat. Věra nelhala. Pak naťukal Mariina čísla. Seděl jako přikovaný a zíral na obrazovku. Výhra 30 tisíc korurun! Tak ona takhle! Nechce mu nic dát, tak dělá mrtvého brouka. Výhra je její, tak proč z něj dělá blbce? Nic mu dávat nemusí. Nemusí, ale mohla by. Bedřich na jejím místě by se určitě rozdělil. On totiž věděl, co se sluší a patří. Několik dalších dní Marii sledoval. Má snad nový šperk? Nové šaty? Však on na to přijde!

,,Pane Mrázku, musím vám něco říct," začala Marie, když osaměli.

Hnulo se v ní svědomí a možná bude i podíl, těšil se Bedřich.

,,Mrzí mě to, ale..."

,,Ano?" tetelil se nedočkavostí.

,,Já jsem tu obálku od vás ztratila."

,,Co se dá dělat, tím se netrapte."

Tohle jí nespolkne. Bedřich Mrázek určitě ne! Pěkně se, mrcha, vybarvila! Sama se prozradí, jen musí dávat pozor.

Blížila se roční uzávěrka a v účtárně měli opravdu napilno.

,,Věro, mohla byste mi dát faktury z druhé půlky prosince?"

Hned vyskočila, vzala z regálu příslušný šanon a položila ho Bedřichovi na stůl. Bedřich si zatím připravil skořicovou kávu, byla nad očekávání výborná. Protáhl se a znovu se ponořil do světa čísel. Po chvíli otevřel šanon s fakturami, zalistoval v něm a najednou se zarazil. Mezi založenými listinami uviděl žlutou obálku nadepsanou ,,M".

Tady je ztracený dáreček! Už už se chtěl pochlubit svým nálezem, ale včas si to rozmyslel. Bedřich Mrázek si uměl zachovat chladnou hlavu za všech okolností. Pohlédl na své kolegyně, byly zabrané do práce. Zapisovaly cosi do počítače a sotva vnímaly okolí. Bedřich se s chutí napil skořicové kávy, ještě jednou se rozhlédl po kanceláři a pak zastrčil žlutou obálku do kapsy svého saka.