Dobrý skutek

Někdy minulý týden upoutal moji pozornost internetový článek o muži, který se probudil z kómatu a z vděčnosti se rozhodl, že každý den udělá dobrý skutek. 

Upřesním to: celý článek jsem nečetla, nadpis a krátká upoutávka stačily, abych se zamyslela nad tím, co je vůbec dobrý skutek a jestli ho lze plánovitě uskutečnit každý den. Rozhodla jsem se, že to zkusím. Jeden týden a uvidíme.

Pondělek mi nabídl příležitost sám od sebe. Během pracovní doby jsem zjistila, že se kolegům z předchozí směny něco nepovedlo. První reakce: tak to si, panáčkové, zítra předělají! Po chvíli se mi to rozleželo. Kdybych nechala chybu uležet do druhého dne, bylo by daleko složitější ji odstranit a zkomplikovala by práci i dalším, dosud nezúčastněným lidem. Uvědomila jsem si, že zrovna teď je přede mnou výzva k dobrému skutku. Ano, opravdu je třeba se dívat kolem sebe a rozhodnout se. Mrskla jsem sebou, zapotila se a nakonec jsem měla z toho radost.

V úterý jsem stála ve frontě v malém krámku s pultovým prodejem. Za mnou přešlapovala paní, v peněžence hledala a počítala drobné. Bylo nasnadě, že se zastavila pro nějakou drobnost a spěchá. Já měla v plánu nechat si krájet několik druhů salámů a sýr. Příležitost je tu!! Nabídla jsem paní, že ji pustím před sebe. Odmítla. Byl to dobrý skutek nebo ne, když nebyl přijat? Asi ne.

Středeční příležitost čekala opět v práci. Tentokrát jsem pomohla s jistým úkolem svým podřízeným. Jejich poděkování potěšilo, to ano, ale kvůli němu jsem jim nepomáhala. Dobrý pocit, který jsem „vyrobila“ sama sobě, to bohatě předčil.

Ve čtvrtek jsem vzala telefon a vytočila číslo kamaráda, kterému jsem se už dlouho neozvala a to „ozvání“ stále odkládala. Možná bych odkládala i dál, nebýt výzvy každodenního dobrého skutku. Měl radost a to mi bylo nejjasnější odpovědí.

Dárky k narozeninám, svátkům, Vánocům… No jasně, samozřejmá věc. Ale co nečekaný dárek pro kamarádku, jen tak, aniž by něco slavila? Její nefalšovaná radost a překvapení nakonec byly hezkým dárkem pro mě. Jak jsem se dozvěděla, v pátek jsem učinila dobrý skutek, o kterém bych si ani nemyslela, že dobrým skutkem byl: trpělivě a se samozřejmostí jsem čekala.

Nemám náturu, abych někam psala stížnosti na cokoliv. Ale co taková pochvala? Ač ani v tom nejsem zběhlá, napsala jsem pochvalný e-mail do firmy, která se ke mně zachovala více než solidně. Oni potěšili mě, snad e-mail potěšil je. V sobotu jsem udělala ještě jeden dobrý skutek a to výjimečně pro sebe: cítila jsem se velice unavená, všechny povinnosti jsem hodila za hlavu (což mně nejde úplně snadno), vlezla si do postele už odpoledne a spala a spala…

Dnes je neděle, poslední den mojí soukromé výzvy. Vím, jaký dobrý skutek udělám. Neznamená to, že tímto skončím a žádného dalšího se ode mě nikdo nedočká. Laskavosti a radosti pro druhé děláme často bezděčně, automaticky, i vícekrát než jednou denně. Bylo zajímavé nad tím pro změnu přemýšlet. Vědomě se rozhodnout a říct si, tohle udělám.

Článek jsem nepřečetla, nevím, jaké dobré skutky činil onen muž. Ani jsem ho zpětně nevyhledala, abych nebyla nijak ovlivněná. Dost možná, že pod pojmem dobrý skutek si představí každý něco jiného. U mě osobně rozhodne vnitřní pocit. Pravděpodobně udělám radost někomu dalšímu, ale nakonec – tu radost mám přece i já.