Takové normální Velikonoční pondělí

Tradice a zvyky se vesnici od vesnice (a dům od domu!) liší. Chci-li napsat minireportáž z toho našeho pondělku, musím začít už den předem.

A to včerejšího večera, kdy mi přistála na telefonu následující zpráva (cituji doslovně): Ahoj! Priprav si prdel v 9,30 jsme tam!

Kromě části těla doličné připravila jsem i sladkosti pro koledníky malé a nějaké ty pamlsky pro koledníky velké, jako je chlazená dvanáctka, jablkovice, uzená krkovice a kyselé okurky.

Velikonoční pondělí

Vstala jsem celkem brzy (v 6:30), abych měla dostatek času přichystat se na příval koledníků. Říká se, že hlad je jen převlečená žízeň, ale přece bude lepší pivka a panáčky něčím na zub proložit, aby koledníci vydrželi obejít všechny štace.

Raději jsem došla k vrátkům vyzkoušet zvonek, aby se všichni příchozí k nám bez problémů dostali. Fungoval dobře a záhy jsme slyšeli první zvonění. Byly to malé děti a naše zadnice měly lehounkou rozcvičku, než se dostavila předem ohlášená návštěva místních hasičů. Pomlázky už občas zaštípaly!! A zvonek zvonil a zvonil.

Tyto zázračné ruční nástroje slouží k masáži hýžďových svalů. Během dnešního dopoledne podstoupila jsem ozdravnou kúru minimálně desetkrát, lačná vyzkoušet všechny dostupné typy, nastavovala jsem dobrovolně příslušné partie. Bez nákladných plastických operací budu celý další rok mladá a krásná. No neberte to!

Úderem poledního zvonek ztichl. Letošní skoro letní počasí zvalo ven na kolo. Kam jinam se vydat, než na můj oblíbený Kozel. Aby byla cesta delší, vezmeme to přes les na kopci Varta, známe to tam jako své boty, tahle cesta je ta správná. Není? Vrátíme se a vydáme se hned vedlejší. Že to zase není ona? Všechny lesní cesty jsou si podobné jako vajíčko vajíčku. Do třetice se povedlo.

Park u zámku Kozel je krásný ve všech ročních obdobích, ale dnes tam bylo lidí jako v mraveništi. To není nic pro mě. Chvilka rozjímání na "mojí" lavičce a rychle pryč!

Dnešek ještě nekončí. Jak ho trávíte Vy? Jaké tradice a zvyky se u Vás dodržují?