Úplně snadno jsem se stala posedlá jednou soutěží, i přesto, že se považuji za průměrně inteligentní.
To že mi ukradli auto už jsem se zmínila. Že jsem se tou nemilou situací nehodlala nijak sebetrýznit možná už ne. Často jsem se pak setkávala s otázkou " jak to dopadlo?". Dokonce i kamarádka mě překvapila dotazem „ a co budeš dělat “? Na to jsem odpovídala. Nic..co bych měla dělat? A jak to dopadlo? Nijak. Auto je pryč.
Krádež jsem hodila za hlavu, nic rozumnějšího mě totiž nenapadlo a místo toho jsem začala myslet na vlastní rozřešení a napadlo mě, že když mi něco ukradli, tak bych zase něco mohla nějak získat zpátky. Jasně! Vyhraju auto v nějaké soutěži!
Hned první, která mě úplně náhodou pleskla do očí byla na účtence z Billy, kde stálo ..více na našich stránkách www... atd. Jako hlavní cena se nabízelo BMW na elektropohon. Ale byly i další ceny jako červená škodovka (kterou mi ukradli) v novém provedení, let balónem, elektrokolo a poukázky na nákup. Zadaný úkol pro absolvování soutěže jsem splnila a formulář odeslala.
Od toho dne jsem každý večer pak usínala s představou, jak sedím v bílém bavoráku z fotky na netu, jedu na dovolenou někam hodně daleko a užívám si všechny radosti , co mi nové auto přinese, mačkám čudlíky, který mi stahujou okna, nastavujou sedačku, přepínaj rádio a vlasy mi vlajou a pleskají po tváři. Zastavuju na každý druhý benzínce a dávám si kafe, abych se pak mohla zas vrátit k tomu nádhernýmu autu zpátky, kliknutím otevřít dveře a znovu sednout do voňavého, neskutečně pohodlného sedadla, kde neuslyším nic než skvělou hudbu z nejoblíbenějšího cédéčka.
Ze snění mě vytrhla přítelova poznámka „ no to by mě zajímalo, kde to budeš dobíjet“.
Zcela nepodstatná maličkost technického typu a typicky realistický pohled na věc mého přítele mě v tu chvíli vůbec „netankovaly“.
Ale musím uznat, že postupně jsem přešla ve svém snění na červenou Škodovku, když mi v jednu středu odpoledne pípla SMS, že jsem byla vylosována jako výherce, ale že se až za týden ve středu dozvím v další SMS přesně v 17h konkrétní výhru.
Nervy jak blázen. To nevydržim…
Okamžitě jsem naběhla ke knihovně a vylovila knihu „ Jak si správně přát“ a přesně podle instrukcí jsem si přála tak intenzivně a konkrétně jak to jen šlo.
I při cvičení ve fitku jsem na chodícím pásu se zavřenýma očima, zpocená a s nablblým úsměvem šlapala na stroji ostošest zase ponořená do představ o jízdě v bílém bavoráku nebo červené škodovce.
Když mě předjížděla v ranním úprku do práce nějaká velká krásná bílá kára, říkala jsem si, jen počkej za pár dní…!
Tolik jsem se do toho vžila, že v den D jsem od rána nemyslela na nic jiného, než na to, jak odbije 17. hodina a mně přijde sms „VYHRÁLA JSTE HLAVNÍ CENU“ ! a já zažívám celý ceremoniál před obchoďákem, jak mi na červeném koberci s pugétem předávají klíče a fotí mě do dalšího čísla jejich magazínu, když pípla sms „VYHRÁLA JSTE POUKÁZKU NA 500 KČ“.
Zhroutil se mi svět.
Došourala jsem se domů a zavřela se na záchod.
Jsem snad tak pitomá, že si myslím, že zrovna JÁ bych mohla mít takový štěstí vyhrát auto?
No jo, jsem.
Uklidnila jsem se až po tom, co jsme si se sestrou naplánovaly následující víkend návštěvu autokina a mně došlo, že můžu být vlastně ráda, že nějaké auto mám a má dokonce i funkční rádio nutné k návštěvě autokina.
…
Tohle je pouze jeden z mála příběhů mého sebedestruktivního myšlení a fungování v dennodenním stereotypu, neustálých snění a následných zklamání, ke kterému se tu veřejně přiznávám.
Tak huráá na další….v Eurojackpotu jsou teď 2 miliardy !!!!
