Noční můra Mariky Gombitové

Koncert Sen Mariky Gombitové v Tipsport aréně na Výstavišti dne 2.12. byl absolutně nezvládnutý ze strany pořadatele a musím říct, že obdivuji zpěvačku, že vydržela na pódiu až do konce.

Už jen dostat se do Holešovic autem byl v sobotu večer trochu horor. Štrůdly aut ze všech stran se sice daly očekávat, ale dopravu zřejmě zkomplikoval, jak jsem se dočetla později, i předchozí pád lávky nedaleko místa konání a uzavření některých komunikací.

Úvod koncertu zahájily dvě pro mě neznámé umělkyně příjemnou skladbou na smyčcové nástroje. Poté na pódium zval moderující Alexandr Hemala postupně mladé zpěváky, kteří mě osobně zpočátku vůbec nezaujali, obzvláště slovenský zpěvák, který se jednou málem přeřekl a podruhé už jasně vyslovil "Mária" Gombitová, přestože vyprávěl, jakým byla jeho vzorem, když vyrůstal v dětském domově. Jeho vystoupení raději komentovat nebudu. Nepochopila jsem, proč vystoupila Emma Smetana, která se sice v úvodu omluvila za zřejmou hlasovou indispozici, když bylo předem jasné, že píseň nezvládne a hluché tóny, které se snažila "vytlačit", jsem si stejně musela domyslet. Jsem si jistá, že její "nevystoupení" by vůbec nikoho neurazilo a stačilo se přijít jen omluvit a zmizet, což by bylo v tomto případě určitě vhodnější.

Nevalný začátek zachránil na Slovensku známý Adam Ďurica. Velkým překvapením a pro mě zadostiučiněním bylo až vystoupení zpěvačky Emmy Drobné, kterou jsem viděla poprvé a která vnesla na podium energii, radost, teplo a hlasově krásný projev i zpěv. Byla jsem z této začínající slečny zpěvačky nadšená. Jako jediné ji píseň Slnečný kalendár naprosto"sedla". Z dalších účinkujících už mě zaujal pouze duet Martina Chodůra a Celeste Buckingham, který byl dojemný a zazněl krásně. Myslím si celkově, že výběr autorských písní Mariky Gombitové, které tito účinkující interpretovali, jim ve většině jednoduše nepasoval. Ještě snad Adam Mišík zaujal kreativitou, kterou svou píseň okořenil.

Po vystoupení těchto celkem 9, možná 10 interpretů následovalo uvedení hlavní hvězdy večera stylem, kdy za bouřlivého potlesku, ke kterému jsme byli vyzváni Alexandrem Hemalou nastalo nikoliv objevení se hlavní hvězdy, ale promítání filmu na plátně. V pozadí běžel průřez kariérou Mariky se zazněním téměř všech jejích známých hitů. Osobně jsem se cítila zmateně, když jsem očekávala, že skutečně už vítáme samotnou Mariku. Zatímco běžel film, na pódiu zmateně pobíhali muzikanti a technici, jedni sklízeli a druzí nahrazovali nástroje a celkově připravovali novou scénu. Když doběhl film, aréna ztemněla. Všichni jsme pochopili, bez jakéhokoliv dalšího úvodu, že již nastal okamžik, kdy se hvězda večera objeví na podiu, a tak jsme všichni potleskem vítali hvězdu. Aréna však i několik dalších dloooouhých, ale opravdu dlooooooooooohých, troufám si říct snad i 10 minut, zůstala temná, přestože bylo zřejmé, že Marika je již na pódiu připravena. My jsme i přes tmu viděli ji, ona viděla nás, ale víc se nedělo nic.Dlouhý potlesk nakonec utichl a nastalo hrobové ticho, které přehlušily občas výkřiky jako " Marika, vítaj v Prahe" , po kterých následoval zase povzbuzující potlesk. Střídalo se ticho s potleskem a pískotem. Všem již bylo jasné, že se jedná o technický problém. Situace byla později okomentována, jako "čekání na zapojení kabelů do správných zdířek".

Bylo mi za Mariku hrozně... ale zároveň báječné publikum povzbuzovalo, jak jen mohlo. Všichni pochopili, jako jedna velká empatická koule, jak se asi musí cítit a snažili se jí to, bohužel jen diváci, usnadnit.

Když se konečně rozvítilo a zazněly první tóny, ulevilo se mi.

Okamžik další zrady přišel jako facka. Když totiž dozpívala zhruba 3/4 první písně, stalo se přesně to, co se stane, když někdo zakopne o šňůru zapnutého vysavače. Všechno ve vteřině ztichlo. Ale nezhaslo. Bylo tedy okamžitě zřejmé, že šlo o playback a další trapas krájel už tak rozpačitou atmosféru, ze které jsme se teprve vzpamatovávali.

V tuhle chvíli už jsem si dala poněkolikáté hlavu do dlaní a kousala se do rtů. Tohle si fakticky nezaslouží. Ani ona, ale ani my!!!

V tento moment nastoupil Alexandr Hemala, který bohužel, svou roli moderátora vůbec nezvládl, ačkoliv se možná snažil a jeho podivné historky vyzněly, když budu hodně mírná, velice prapodivně. Budiž mu omluvou, jak jsem se nyní dočetla, že neměli možnost si koncert nazkoušet, protože je do haly nepustili z důvodu již zmíněné zborcené lávky. Může to být pravda, ale nemusí...

Po výměně mikrofonu, zazněla další píseň, jak se domnívám, byla i tato na playback.

Poté se už s námi Marika pozdravila a zmínila, že si nenecháme zkazit večer problémy s technikou a bude se zpívat. A jak slíbila, tak se stalo. Zbytek koncertu odzpívala naživo, jak je hodno velké hvězdy, kterou bezesporu je, když dokázala ustát takovéto naprosté a neomluvitelné selhání techniků a organizátorů, které se nemělo stát, speciálně u hvězdy handicapované a koncertující už tak velmi sporadicky.

Jediná sama Marika Gombitová odvrátila katastrofu, kterou jí neschopní "profitéři" připravili.

Zvažuji reklamaci vstupenek a to čistě z důvodu, že zmíněným profitujícím nehodlám platit za zfušovanou práci. A kromě jiného mě naštval i fakt, že má sestra, se kterou jsem na koncert šla, jako invalida neměla nárok na žádnou slevu, dokonce ani na parkování.

Myslím, že SEN MARIKY GOMBITOVÉ byl speciálně pro zpěvačku spíš jedna velká noční můra.